Služby musí poskytovat zdarma, finanční prostředky jim nikdo negarantuje

Neziskové organizace vykonávají veřejně prospěšnou činnost v mnoha oblastech - sport, kultura, ekologie, ... Jejich práce je ale naprosto nepostradatelná zejména v oblasti služeb pro zdravotně znevýhodněné skupiny našich spoluobčanů. Řadu služeb poskytují zdarma. To jim ukládá zákon. Bylo by logické, kdyby také zákon ukládal, kdo zaplatí těm, kteří takové služby poskytují - tedy neziskovým organizacím a jejich zaměstnancům. O celé problematice jsem si povídala s Lenkou Bártovou, fundraiserkou obecně prospěšné společnosti Raná péče EDA.

Neziskové organizace vykonávají veřejně prospěšnou činnost v mnoha oblastech - sport, kultura, ekologie, ... Jejich práce je ale naprosto nepostradatelná zejména v oblasti služeb pro zdravotně znevýhodněné skupiny našich spoluobčanů. Řadu služeb poskytují zdarma. To jim ukládá zákon. Bylo by logické, kdyby také zákon ukládal, kdo zaplatí těm, kteří takové služby poskytují - tedy neziskovým organizacím a jejich zaměstnancům. O celé problematice jsem si povídala s Lenkou Bártovou, fundraiserkou obecně prospěšné společnosti Raná péče EDA.

Začněme na příkladu - jaké služby poskytuje Raná péče EDA?   

Většina lidí, které oslovím, neznají rozdíl mezi nadací, která finanční prostředky přerozděluje a neziskovkou, která poskytuje přímou péči. Například Raná péče EDA poskytuje podporu a pomoc rodinám, kde se narodilo dítě se zrakovým nebo kombinovaným postižením. Služba raná péče je ze zákona poskytována zdarma, stát jí bohužel ale celou nefinancuje. Což pro nás znamená velkou odpovědnost, pokud finance neseženeme, musíme klienty odmítat. A věřte, že říci plačící mamince, která se právě dozvěděla, že bude mít postižené dítě, že se narodila ve ,,špatném" kraji, který naši službu nepovažuje za důležitou, že musí být na čekací listině, není jednoduché. Samozřejmě se vždy snažíme přijet alespoň na první návštěvu i když na to peníze nejsou.

Chápu-li to správně, vy garantujete poskytování služeb zdarma, ale nikdo negarantuje vám, že budete mít na energie, platy, potřebné pomůcky ...

Chápete to naprosto správně, kupříkladu dnes je 2.března 2015 a my stále ještě nevíme, jaké budou dotace na tento rok. Samozřejmě nám nejvíce chybí peníze na provoz, na tu samotnou práci. I pro většinu dárců je složité dát peníze poradkyni na mzdu, raději koupí hračku nebo zdravotní pomůcku.

S takovými paradoxy se nesetkáme jen v případě rané péče. Můžete uvést i jiné příklady?

Samozřejmě nemám zmapovaný celý neziskový sektor, ale těch paradoxů je více, kupříkladu na vodícího psa stát přispívá, na asistenčního bohužel ne. Proto si celou částku musí sehnat organizace sama. 

Často se také dárci diví, že neziskovku neznají. Ale organizace, která poskytuje přímou péči nemá příliš mnoho času a prostředků věnovat se propagaci a peníze z darů nechce a ani nemůže ukrajovat. Jediným řešením je dlouhodobá cílená práce i když by asi více zabrala velká mediální kampaň s množstvím billboardů.

Raná péče je odborná služba. Vykonávají ji vaši zaměstnanci. Musíte jim za odvedenou práci zaplatit. Kde tedy berete finanční prostředky?

Snažíme se o vícezdrojové financování. Na financování se podílejí ministerstva, kraje, obce i města, firemní a individuální dárci, podáváme žádosti na nadace a nadační fondy, ale také vyvíjíme vlastní výdělečnou činnost jako je například naše aplikace EDA PLAY. Pro představu podáme minimálně 80 projektových žádostí každý rok.

Můžete nám tedy popsat celou situaci v neziskovém sektoru obecně? Mají neziskovky alespoň nějaké garance?

Garance finančních prostředků nemáme žádné. Musíme doufat, že u dotací zvítězí zdravý rozum. Já se ale nechci litovat, pochopení pro dárcovství, které si v jiných zemí buduje tradici už mnohem déle, je stále lepší. Lidí, kteří si peníze vydělali a nemusí se tedy stydět někoho veřejně podporovat, je také více. Nutná je také kontrola podvodníků, kteří jsou bohužel všude. Dárci ať se klidně podívají do výročních zpráv, kam se peníze investují, jaké platy jsou v managmentu organizace, jak se starají o klienty.

Za nepřímý zdroj financování by se také daly považovat úspory. Například daňové úlevy. Ale také to, že někdo pomůže dobrovolně - tedy zdarma, někdo něco věnuje. Je i taková pomoc potřebná? Je takové pomoci dostatek?

Samozřejmě vítáme i věcnou pomoc nebo doborovolnickou práci. Pro fundraisera považuji doporučení nebo předání kontaktu za opravdu skvělou pomoc. Jako příklad uvedu kamaráda Honzu, se kterým připravujeme televizní spot, to on nám dohodil profesionálního režiséra, produkci i kreativce. Bez něho bychom prostě spot neměli.

Proč by se podle Vašeho názoru měla veřejnost více zapojit do podpory neziskových organizací? Jakým způsobem Vy osobně motivujete lidi kolem sebe, aby se do podpory neziskovek zapojili?

Vím, že je to klišé, ale nikdo z nás neví, kdy bude sám pomoc potřebovat. Neziskové organizace pomáhají státu do určité míry suplovat jeho činnost. A dost velkých slov. Nejlepší je motivovat vlastním příkladem, už děti se učí nápodobou. Kdo chce jiným svítit, musí sám zářit! A když někdo není na seriózní řeči, tak musím uspořádat třeba rockovou zábavu a dostat to z něj jinak. I malá částka, třeba trvalý příkaz na 200,-Kč měsíčně, může hodně pomoct.

Děkujeme za rozhovor a přejeme nejen Vám, aby veřejnost o neziskovkách více věděla …