Slavnostní otevření Centra Locika

Občanské sdružení ACORUS je organizace, která pomáhá obětem domácího násilí. Oběťmi domácího násilí bývají často nejen ženy, ale i jejich děti, které jsou bezmocnými svědky domácího násilí a v některých případech dokonce jeho přímými oběťmi. Domácí násilí deformuje vývoj dětí po všech stránkách, děti potřebují pomoc, aby mohly svá vnitřní zranění úspěšně překonat. Tuto pomocnou ruku jim nabízí nově otevřené terapeutické Centrum LOCIKA, patřící občanskému sdružení ACORUS. Centrum LOCIKA sídlí blízko centra Prahy, v ulici Dukelských hrdinů 1/242 v Praze 7. Ve čtvrtek 28. 5 2015 se konala tisková konference k otevření tohoto Centra.

Průběh tiskové konference
   
Terapeutické Centrum LOCIKA bylo slavnostně otevřeno přestižením symbolické pásky. Poté následovala tisková konference, které se účastnili ředitel Nadace Open Society Praha Robert Basch, místostarosta MČ Praha 7 Pavel Vyhnánek, ředitelka o. s. ACORUS Mgr. Zdena Zuzana Bednářová, vedoucí centra LOCIKA Petra Wünschová.

„ACORUS vznikl v roce 1997, letos slaví 18. narozeniny, osmnáct let je věk, kdy člověk dosáhne plnoletosti. ACORUS je zletilá žena, která otevírá své dítě LOCIKU“, představila ředitelka ACORUSu Mgr. Bednářová v úvodu tiskové konference Centrum LOCIKA. Dále stručně představila občanské sdružení ACORUS a jeho služby. Cílem občanského sdružení ACORUS je poskytování komplexních služeb pro oběti domácího násilí. Mezi tyto služby patří také terapeutické centrum, zaměřené na terapeutickou pomoc dětem i na narovnání vztahů mezi dítětem a matkou. Ředitelka ACORUSu poděkovala Norským fondům, Nadaci Open Society Praha, Nadaci Terezy Maxové a Nadaci Naše dítě, sponzorům projektu a MČ Praha 7, která tento projekt podporuje. „Toto centrum dětem chybělo, chyběl jim bezpečný prostor, kde by mohly žít život bez násilí," představila Centrum LOCIKA jeho vedoucí Petra Wünschová. Poděkovala také sponzorům a příznivcům Centra LOCIKA.

Vysvětlila také, proč se terapeutické Centrum jmenuje LOCIKA. „Centrum LOCIKA dostalo jméno podle holčičky Lociky, postavy z jedné z pohádek bratří Grimmů. Malá Locika je trápena zlou čarodějnicí a hledá cestu ven. Tím je velmi podobná dětem, které zažívají domácí násilí. Tyto děti jsou podobně jako pohádková holčička Locika opuštěné, bez podpory, neznají běžný svět. Lociku provází chameleon, který jí pomáhá. Chameleon je neutrální zvířátko, které nás bude provázet a bude oporou dětem z našeho Centra.“ Dále hovořila o činnosti nově otevřeného Centra: „Dětem, které se staly svědky či obětmi domácího násilí, poskytujeme dlouhodobou pomoc. Čím dříve k nám dítě přijde, tím lépe. Naše nově otevřené Centrum je pro děti od narození do 18 let. Jsme si vědomi, že potřeby dětí se s jejich věkem mění a proto výhledově plánujeme zavedení nové služby, určené pro děti od 16 do 18 let, zaměřené na řešení partnerských vztahů.“

Ředitel Nadace Open Society Praha, Robert Basch sdělil důvod, proč Nadace Open Society podpořila vznik Centra LOCIKA. „Projekt terapeutického Centra LOCIKA zaujal svojí jedinečností, potřebností i přístupností. Děti jsou bezmocnými svědky a někdy dokonce i oběťmi domácího násilí. Život v prostředí domácího násilí na nich zanechává následky, které si nesou dál do života. Tyto následky se projevují v podobě násilnosti, závislosti. Jsme rádi, že jsme mohli dát těmto dětem šanci.“

Přání účastníků tiskové konference nově otevřenému Centru LOCIKA

Přání ředitelky ACORUSu Mgr. Zdeny Zuzany Bednářové: „ Přeji LOCICE, aby vyrůstala v dobrou ženu, která pomáhá svým dětem, které jí prošly a aby jí tyto její děti už dále nepotřebovaly.“
Přání Petry Wünschové, vedoucí Centra LOCIKA: „Jsme na společné cestě. Přeji si, aby vzniklo v celé naší republice více takových center, jako je Centrum LOCIKA.“
Přání Roberta Bascha, ředitele Nadace Open Society Praha: „Přeji si, aby v naší společnosti nastala taková situace, kdy by nebylo potřeba takových center, jako je Centrum LOCIKA“.
Přání Pavla Vyhnánka, místostarosty MČ Praha 7: „ Přeji vám, ať se v Praze 7 cítíte dobře a ať jste oporou svým klientům a ať vás práce baví. Jsme vaši sousedé, budete-li cokoli potřebovat, můžete se obrátit na nás, na úřad MČ Praha 7.“

Prohlídka Centra Locika s výkladem terapeutek

Po tiskové konferenci následovala prohlídka Centra Locika s výkladem terapeutek. „Děti, které přicházejí z prostředí domácího násilí, jsou nedůvěřivé. Je třeba si získat jejich důvěru, k tomu je nutné i příjemné prostředí, kde se děti cítí dobře, prostředí, které navozuje pocit důvěry, bezpečí,“ vysvětlovala jedna z terapeutek. Vytvořit prostředí plné důvěry a bezpečí se pracovníkům ACORUSu podařilo na výbornou. Můj první dojem z nově otevřeného Centra LOCIKA byl pocit bezpečí, důvěry a chuť si hrát. Avšak rozum mi říkal, že LOCIKA je terapeutické centrum, nikoli místo, kde si hrají děti. Tuto skutečnost mi potvrdila další z terapeutek při výkladu, k čemu slouží jednotlivé místnosti Centra LOCIKA i předměty, které na první pohled vypadají jako hračky. V Centru LOCIKA slouží vše k terapeutickým účelům, předměty i místnosti. Provádí se zde sandterapie, ke které slouží dva druhy písku, terapie pomocí kreslení, modelování i pomocí různých předmětů, figurek, šišek, mušlí, apod. Předměty představují lidi i věci, význam má druh předmětu, místo i vzájemná vzdálenost mezi předměty. Tímto způsobem, podobným hře, hovoří děti o svém životě, o svých situacích i o tom, komu nebo čemu dávají první místo a další místa ve svém životě.
V jedné z místností Centra se provádí diagnostika, v jiné terapie, individuální i skupinová. Terapie se provádí se samotným dítětem i s dítětem za přítomnosti jednoho z jeho rodičů. „Přestože agresor a jeho oběť nemohou spolu být, oba chtějí být se svým dítětem. Učíme každého z rodičů zvlášť, jak má jednat se svým dítětem, aby se cítilo dobře. Při této formě terapie ukazuje dítě svým rodičům, jak je vidí i jaký mají význam a místo v jeho životě. V Centru LOCIKA se vše točí kolem dítěte, které je bezbranné, křehké a velmi snadno zranitelné,“ vysvětlila jedna z terapeutek činnost Centra LOCIKA.  Stále více jsem si uvědomovala zodpovědnost, kterou mají terapeutky, pracující s dětmi, které žily v prostředí domácího násilí. Zeptala jsem se jedné z terapeutek, jaké podmínky musí splnit člověk, který se chce stát jednou z nich. „Musí mít vysokoškolské vzdělání v oboru psychologie, přičemž by se mělo jednat o jednooborové studium nebo může mít vysokoškolské vzdělání v oboru pedagogiky. To však nestačí. Po absolvování studia na vysoké škole musí projít několika měsíčním tréninkem a především musí být empatický, umět naslouchat, mít rád děti a chtít pomáhat.“
 

Centrum LOCIKA nabízí:

Komplexní a citlivou pomoc
Osobní, telefonické, emailové poradenství
Bezpečný prostor pro děti a pro jejich dlouhodobou spolupráci s nimi
Podporu zdravých vztahů v rodině
Propojení odborníků v zájmu dítěte, Centrum LOCIKA je otevřené pro děti, slouží a pomáhá dětem, dává jim šanci dostat se ze svých vnitřních traumat a žít běžný život, život bez násilí.

Krátké zamyšlení nad příčinami a následky domácího násilí s Ing. Ivetou Wollerovou

Během prohlídky terapeutického Centra LOCIKA mi napadaly otázky: Je možné předejít domácímu násilí? Může se stát obětí domácího násilí každá žena nebo musí mít k tomu povahové vlastnosti? Jestliže ano, jaké? Odpověď na tyto otázky mi dala Ing. Iveta Wollerová, zástupkyně ředitelky ACORUS: „Obětí domácího násilí se sice může stát každá žena, ne každá žena však nechá vztah se svým partnerem dojít až do fáze domácího násilí. Dokáže totiž včas ukončit svůj vztah s partnerem, čímž předejde domácímu násilí. Velký vliv na tom, zda to žena dokáže nebo ne, má nejen její povaha, ale i její výchova. Děti, které vyrůstaly v prostředí domácího násilí, bývají v dospělosti agresory nebo oběťmi. Tomu chceme předejít, proto je zde Centrum LOCIKA. Mezi oběťmi domácího násilí je mnoho žen, které byly vychovávány jako hodné, poslušné holčičky, které vše dělají alespoň na 110 %, které chtějí všem vyhovět, které nedokáží „říci ne“ a které musejí vše vydržet. Tyto ženy nejsou schopny včas rozpoznat varovné příznaky domácího násilí a včas odejít od svého partnera, ze kterého se stává agresor. Je smutné, když si taková žena posteskne své matce a dostane odpovědi typu „musíš to vydržet“, „musíš s každým vyjít, jestliže s někým nevyjdeš, je to tvoje vina“. Tento způsob výchovy malých holčiček byl obvyklý v 19. století i v polovině minulého století. Ženy, které byly tímto způsobem vychovány, vychovávají stejným způsobem své dcery.“
Zajímalo mě také, jaké jsou typy agresorů, zda agresoři jsou pouze hrubí jedinci s nižším vzděláním a nižší inteligencí, kteří často používají vulgární slova a fyzické násilí. „To je pouze jeden typ agresorů. Tito agresoři ponižují svoji oběť hrubými a vulgárními slovy, vyvolávají v ní pocit méněcennosti, pocit, že je na nich závislá. V tomto případě je snadno dokazatelné domácí násilí, důkazy jsou viditelné na těle jeho oběti. Existuje však další typ agresorů, jejichž metody jsou rafinované, skryté a nelze je snadno prohlédnout, jako u agresorů prvního typu. Tito agresoři bývají vysokoškolsky vzdělaní lidé, nezřídka zastávající vysoké posty, kteří mají vysoké IQ, ale velmi nízkou emoční inteligenci. Nepoužívají vulgární slova ani fyzické násilí, jejich zbraněmi je psychické násilí, které oběť zdeptá více než fyzické násilí a způsobí jí i více bolesti. Jelikož toto násilí není vidět, agresoři mnohdy úspěšně předstírají roli vzorného, pečlivého otce a milujícího a pozorného manžela či partnera, oběť mnohdy nemá odvahu hledat pomoc. Domnívá se totiž, že jí nikdo neuvěří, že se stala obětí domácího násilí, agresoři to velmi dobře vědí a svoji oběť v tomto přesvědčení utvrzují. I takové ženy se na nás obracejí s žádostí o pomoc, přicházejí ve fázi, kdy jsou zoufalé, kdy už nedokáží dále snášet své utrpení a kdy už nevědí kudy kam. Jsme si vědomi, že se agresoři postarají o to, aby měly tyto ženy omezený přístup k informacím, proto chceme, aby o nás vědělo co nejvíce lidí.“ Poděkovala jsem všem terapeutkám za jejich výklad i za odpovědi a popřála jim hodně úspěchů i radosti v jejich nelehké, zodpovědné a potřebné činnosti. Tou největší odměnou jsou šťastné úsměvy dětí a uzdravené vztahy mezi nimi a jejich rodiči.
Více informací o občanském sdružení ACORUS, o terapeutickém Centru LOCIKA se můžete dozvědět na webových stránkách http://www.acorus.cz/cz/sluzby/centrum-locika.html a http://www.centrumlocika.cz/ a http://www.acorus.cz/.

Autorka: Evžena Janovská