Seminář „Bezdrátová komunikace“

Když se řekne slovo „bariéry“, mnohým lidem se vybaví fyzické bariéry, jako jsou např. schody. Existují však bariéry, které nejsou vidět a které jsou stejně obtížně zdolatelné jako bariéry fyzické. Jedná se o komunikační bariéry.

Když se řekne slovo „bariéry“, mnohým lidem se vybaví fyzické bariéry, jako jsou např. schody. Existují však bariéry, které nejsou vidět a které jsou stejně obtížně zdolatelné jako bariéry fyzické. Jedná se o komunikační bariéry, bariéry, se kterými se potýkají lidé se sluchovým i zrakovým postižením. Jaké jsou komunikační prostředky lidí se sluchovým postižením? Jaké jsou komunikační prostředky lidí, kteří mají zároveň zrakové postižení? Na tyto a další otázky dal odpověď seminář s názvem „Bezdrátová komunikace“, který se konal 24. 9. 2015 v Brožíkově sále Staroměstské radnice v Praze. Akce se konala v rámci 4. ročníku festivalu „Týden komunikace osob se sluchovým postižením“. Pořadatelem akce byla organizace ORBI PONTES, záštitu nad akcí převzali senátorka Daniela Filipiová, ministr zdravotnictví MUDr. Svatopluk Němeček. MBA, ministr kultury Daniel Herman, Ministerstvo práce a sociálních věcí, radní Magistrátu hlavního města Prahy Ing. Mgr. Irena Ropková. Mezi přednášejícími byli Ing. Martin Novák z České unie neslyšících, Monika Jindrová, výkonná ředitelka Asociace organizací neslyšících, nedoslýchavých a jejich přátel a zakladatelka projektu ORBI PONTES, Ota Pačesová z Klubu přátel červenobílé hole a další.
Co je simultánní přepis a kdy ho použít?
Každý sluchově postižený jedinec komunikuje jiným způsobem, někteří používají český znakový jazyk, jiní používají znakovanou češtinu. Znakovaná čeština je český jazyk převedený do znaků, zatímco český znakový jazyk je samostatný jazyk. Jedná se o cizí jazyk, který se liší od českého jazyka podobně, jako se liší španělština. Pro sluchově postižené jedince, kteří neovládají český znakový jazyk, je ideálním komunikačním prostředkem simultánní přepis. Lidé se sluchovým postižením se snaží také odezírat, odezírání je však nepřesné a únavné. Správnost odezírání záleží na mnoha podmínkách, jako je artikulace mluvčího, světelné podmínky apod. Simultánní přepis je doslovný přepis mluveného slova. Simultánní přepis je nepostradatelným komunikačním prostředkem na úřadě, u soudu, u lékaře. Simultánní přepis se provádí také na různých přednáškách, konferencích a dalších akcích.
Ne vždy může přepisovatel sedět, na některých akcích se musí pohybovat, v tomto případě má přepisovatel na krku popruh, na něm má zavěšený notebook a píše během chůze. Nelze-li využít promítací plátno, je možné přenášet přepisovaná slova na tablet neslyšícího. Nezřídka může nastat situace, kdy nemůže být přepisovatel přítomen, v tomto případě přichází ke slovu on-line přepis mluveného slova, který zajišťuje společnost Transkript online a Česká unie neslyšících. Projekt on-line přepisu mluveného slova podpořila Nadace Vodafone. Jelikož Nadace Vodafone podporuje pouze rozjezd projektu, zatímco projekt on-line přepis mluveného slova je třeba podporovat stále, Česká unie neslyšících registrovala tuto službu jako sociální službu.
Společnost Transkript online zaměstnává také nevidomé přepisovatele. Zaměstnává je nejen z touhy pomoci uplatnit se nevidomým na trhu práce, ale také pro jejich profesní přednosti. Nevidomí lépe a přesněji vnímají zvuky, mají také schopnost je rychle zaznamenávat. V rychlosti psaní se zcela vyrovnají profesionálním přepisovatelům.
Jak objednat tlumočnické služby či simultánní přepis
Tlumočnické služby poskytuje již od roku 2003 ASNEP, Asociace organizací neslyšících, nedoslýchavých a jejich přátel. Služba je hrazena z dotací MPSV, jelikož má ASNEP k dispozici pouze omezené finanční prostředky, je každý požadavek vyhodnocen operátory ASNEP. Službu tlumočení do českého znakového jazyka, znakové češtiny, tlumočení pro hluchoslepé či simultánní přepis je možné si objednat osobně v Centru zprostředkování tlumočení pro neslyšící ve Vodičkově ulici 36 v Praze 1, nebo prostřednictvím webových stránek www.cztn.cz. Služby jsou poskytovány lidem se sluchovým postižením, lidem se sluchovým a současně zrakovým postižením i lidem, kteří nejsou schopni mluvit. Službu může objednat rodinný příslušník sluchově postiženého jedince, lékař, soudce. Pokud se jedná o první objednávku, je třeba kontaktovat www.cztn.cz s tím, že se jedná o první objednávku. Dále je třeba se registrovat, což znamená vyplnit jméno a příjmení, datum narození, trvalé bydliště, kontakt, upřednostňovaný způsob komunikace a další informace týkající se objednávky, jako je účel objednávky, datum, místo a čas. Službu je třeba objednat co nejdříve, alespoň tři dny dopředu. Tlumočník pouze zprostředkovává informace, nerozhoduje za klienta.
Hluchoslepí mezi námi a jak s nimi komunikovat
Mezi námi žijí také lidé, kteří mají výrazné sluchové a zároveň zrakové postižení. Jak s těmito lidmi komunikovat? Na tuto otázku odpověděla Ota Pačesová z Klubu přátel červenobílé hole, www.klubpratel.wz.cz. Kromě organizace Klub přátel červenobílé hole těmto lidem pomáhá společnost Tyfloservis. Pro lidi se sluchovým a současně zrakovým postižením je nejdůležitějším smyslem hmat. Tito lidé používají jako prostředek komunikace znakovanou češtinu nebo taktilní znakový jazyk. Taktilní znakový jazyk obsahuje prvky ze znakované češtiny i prvky z českého znakového jazyka. Mezi způsoby komunikace s těmito lidmi patří komunikace prostřednictvím Lormovy abecedy, Braillova písma psaného do dlaně, psaní běžných písmen do dlaně a komunikace pomocí prstové abecedy. Pokud těmto lidem dovoluje zrakové postižení odezírat, používají v komunikaci i tento prostředek. Děti se dorozumívají pomocí černobílých reliéfních obrázků, např. kartička s kouskem nalepeného ručníku znamená, že dítě půjde do koupelny, reliéfní piktogram kola znamená, že dítě bude jezdit na kole.
Hlavní zásady komunikace s hluchoslepými lidmi
Pro komunikaci se sluchově a současně zrakově postiženými lidmi platí tyto hlavní zásady:
Při komunikaci s hluchoslepými lidmi je třeba se vyvarovat rušivého prostředí, nezvyšovat hlas, mluvit pomalu a zřetelně.
Být čelem k hluchoslepému, neměnit své postavení, při hovoru nenatáčet hlavu nahoru.
Pokud komunikujeme písemně, používáme zvětšené písmo, krátké a jednoduché věty, nepoužíváme cizí slova.
Po dohodě lze psát tiskací písmena do dlaně.
Pokud na chvilku odcházíme, je třeba na to postiženého upozornit, stejně tak i při svém návratu.
Jednat se sluchově a zrakově postiženým, ne s jeho tlumočníkem. Tlumočník pouze tlumočí, nic nevyřizuje ani se nerozhoduje za sluchově a zrakově postiženého člověka.
Při jídle upozornit hluchoslepého, kde je na talíři jídlo a pití, druh jídla a jeho umístění popsat podle ciferníku hodin.
Průvodce sluchově a současně zrakově postiženého člověka jde vždy po té straně, kde klient lépe slyší. Díky tomu postižený uslyší popis trasy, upozornění na překážku, apod. Při prvním kontaktu je třeba se zeptat, ze které strany slyší klient lépe a po této straně doprovázet. Průvodce musí přizpůsobit rychlost chůze a délku kroku klientovi. Průvodce si nesedne u stolu proti klientovi, ale vedle něho, co nejblíže na doslech.
Sluchadla a další komunikační prostředky sluchově postižených lidí
Moderní sluchadla a jejich příslušenství představil Lukáš Praus ze společnosti Sluchadlová akustika s. r. o.  Transkript online předvedl úplně poprvé novou aplikaci online přepis v chytrých brýlích. Chytré brýle vypadají na první pohled stejně jako obyčejné brýle. Na rozdíl od obyčejných brýlí se v dolní části chytrých brýlí zobrazuje přepis mluveného slova. Slova jsou psaná malým písmem, uživatel musí mít dobrý zrak. Chytré brýle jsou jednou z technologických vymožeností, které boří komunikační bariéry mezi lidmi se sluchovým postižením a lidmi, kteří mají dobrý sluch. Mezi kompenzační pomůcky pro lidi se sluchovým postižením patří také kochleární implantáty, které ve své přednášce představila doc. RNDr. Jarmila Radová ze Spolku uživatelů kochleárních implantátů.
Respekt v komunikace s lidmi se sluchovým postižením na úřadech
Úřad by měl být bezbariérové pracoviště, to znamená, pracoviště bez fyzických i bez komunikačních bariér. Snaha o překonání komunikačních bariér má být na obou stranách, na straně úředníků i na straně neslyšících. Mnozí úředníci se snaží vyjít vstříc neslyšícím spoluobčanům, mnohdy však neznají jejich potřeby a nevědí, jak mají s nimi komunikovat. Nezřídka vznikají nedorozumění jako je např. případ, kdy neslyšící spoluobčan vejde do kanceláře, úřednice mu sdělí, aby počkal, avšak neslyšící zůstane nechápavě stát, protože neslyší a nerozumí, co mu úřednice říká. Může se stát, že si úřednice jeho jednání nesprávně vyloží a vznikne nedorozumění. Zajištění či půjčení kompenzačních pomůcek může pomoci mnohým sluchově postiženým lidem předejít těmto nedorozuměním. Kompenzační pomůcky si mohou půjčit v pobočkách Svazu neslyšících a nedoslýchavých v ČR, www.snncr.cz, e-mail: snncr@snncr.cz nebo prokopiusiva@snncr.cz. Některé obecní úřady si uvědomují, že naši neslyšící spoluobčané neuslyší v případě ohrožení varovný zvuk sirén. Tuto situaci vyřešili tím, že jim umožnili přihlásit se k odběru SMS zpráv v případě ohrožení.
Hlavní zásady komunikace s lidmi se sluchovým postižením
Při komunikaci s lidmi se sluchovým postižením je třeba dodržovat tyto zásady:
Před rozhovorem navázat zrakový kontakt se sluchově postiženým člověkem, upozornit ho lehkým dotykem, že s ním chceme hovořit.
Zeptáme se, zda chce mluvit, odezírat, psát, používat znakovou češtinu nebo český znakový jazyk, otázku můžeme napsat.
Odezírání není spolehlivá metoda, pokud se člověk se sluchovým postižením rozhodne odezírat, předem mu sdělíme téma hovoru, mluvíme čelem k postiženému, musíme mít osvětlenou tvář, během hovoru nehýbeme hlavou ani si nezakrýváme ústa. Mluvíme pomalu a zřetelně vyslovujeme.
Při rozhovoru nezvyšujeme hlas ani nekřičíme, zajistíme vhodné podmínky bez okolního hluku.
Komunikujeme vždy s postiženým, nikoli s jeho tlumočníkem.
Sluchově postiženému člověku předem naznačíme, o čem budeme hovořit, případně jakou spolupráci od něj budeme požadovat.
Důležité sdělení a dotazy raději opakujeme, používáme také písemnou formu.
Občas požádáme sluchově postiženého člověka, aby nám svými slovy sdělil, co nám rozuměl. Neptáme se, zda nám rozuměl, ale co nám rozuměl.
Při komunikaci neprojevujeme netrpělivost, ale snažíme se najít způsob, jak se vzájemně lépe dorozumívat.
Autorka: Evžena Janovská