Rozhovor z léčebny: Práce psychologa v psychiatrické léčebně Opava

"Pořád ještě kolem psychických poruch, zejména psychotických diagnóz, panuje spousta špatných a zkreslených informací a ani osvěta ve sdělovacích prostředcích není na patřičné úrovni. Často je to spíš honba za různými senzacemi..."

Pan Kundrata je klinický psycholog. Má atestaci z klinické psychologie. Psychologii vystudoval v Olomouci na Universitě Palackého. V psychiatrické nemocnici pracuje už dlouho. Na oddělení 17B pracuje už 13. rokem, předtím na oddělení 9 - tzn., že pracuje s pacienty s psychickým onemocněním, které nazýváme psychóza. Mezi zájmy a koníčky při jeho, jak sám osobně říká, dobrodružné povaze, patřily dříve i bojové sporty, parašutismus a sportovní střelba. Začínal atletikou, poté pokračoval v karate a judu. Dneska je to o tzv. Nordick walkingu, tedy rychlá chůze s holemi v terénu. Pak je to také četba odborné literatury.

Pracoval jste i jinde?
Pracoval jsem i jinde. Bylo to mimo psychologii. Za minulého režimu i v dělnických profesích, takže jsem pracoval na ocelárně v někdejším NHKG, dneska je to ARCELOR MITAL a také jako dřevorubec v lese.
V čem spočívá práce psychologa?
Já budu mluvit o práci psychologa tady v léčebně. Práce psychologů může být různorodá, podle toho v kterém oboru pracují. Jak jsem zmínil, jsem klinický psycholog, takže pracuji ve zdravotnictví. Mým stěžejním úkolem je podílet se na obnově duševního zdraví našich pacientů psychologickými prostředky, a to formou různých psychoterapií a psychoterapeutických přístupů. Mým úkolem je také dělat diagnostiku, pokud ošetřující lékař -  psychiatr, potřebuje upřesnit diagnózu pacienta, tak vlastně pracuji s pacientem pomoci různých diagnostických metod. Zejména to, co zná veřejnost, jsou psychotesty. Také pomáhám při posouzení práceschopnosti pacienta.
Jak se díváte na osvětu širší veřejnosti na téma psychických diagnóz?
Tak pořád ještě nějakým způsobem kolem psychických poruch zejména psychotických diagnóz panuje spousta špatných a zkreslených informací a ani ta osvěta ve sdělovacích prostředcích není na patřičné úrovni. Často je to spíš honba za různými senzacemi, takže se ve sdělovacích prostředcích objevují spíš problémy, které vyplývají z psychické poruchy, kdy se například člověk s vážnou duševní nemocí, jako je psychóza,  dopustí nějakého protiprávního a protispolečenského jednání. Mnohdy se tím ve společnosti vytváří pocit, že takto naučení jedinci jsou pro společnost nebezpeční. Ale statistiky ukazují, že lidé trpící touto duševní nemocí páchají mnohem méně trestné činnosti nebo protispolečenského jednání, než tzv„zdravá populace“. Takže já bych byl raději, kdyby se spíš opravdu ve sdělovacích prostředcích objevovalo více objektivních informací a zároveň takových edukativních – tzn., které by veřejnost mohly nějakým způsobem vzdělávat. Samozřejmě už jsou nějaké vlaštovky, např. dokumentární seriál 13. komnata nebo se  objevily pořady zaměřené k duševním nemocem s názvem DIAGNÓZA.
Jaký máte návrh, jak tuto osvětu šířit?
Už jsem to tak trochu zmínil v předchozí otázce, tzn. největší dopad na společnost má dneska  televize, rozhlas, internet atd. Potom různými odbornými přednáškami. U nás to šíříme tím, že tu máme tzv. rodinnou komunitu, kdy zveme rodinné příslušníky našich pacientů a jejich známé, kteří se můžou seznámit s tím, co to je vlastně duševní nemoc a jak jí předcházet.
Jakou roli hraje psycholog na schůzkách psychiatrického týmu?
Psycholog je součástí týmu, nemá nějakou nadřazenou roli, např. před psychoterapeutickými sestrami, není ani podřízený psychiatrovi. Scházíme se tam jako kolegové a zároveň můj hlas je hlasem poradním tzn. jedním hlasem z toho týmu. Takže nemám žádnou rozhodující roli ani zároveň nějakou nepatrnou roli. Jsem prostě součástí toho týmu, takže naše práce je zejména týmová, není to otázka jenom psychologa nebo psychiatra.
Co víte o tzv. PEER pracovnících? Jste nakloněn tomuto novému pracovnímu přístupu?
Abych se přiznal, tak zhruba vím, o čem je ta práce, ale s žádným PEER pracovníkem nespolupracuji. Při své práci se spíše setkávám, a také s nimi aktivně spolupracuji, s pracovníky různých občanských sdružení, kteří poskytují následnou péči našim pacientům.
Co si představujete pod pojmem multidisciplinární týmy a kdo všechno v tomto týmu pracuje?
Je to tým lidí, kde jsou jak odborníci duševního zdraví: psychiatři, psychologové, psychoterapeutické sestry, i lidé z různých občanských sdružení, které pomáhají našim pacientům po propuštění. Může to být i někdo z laické veřejnosti případně někdo z příbuzných nebo blízkých duševně nemocných a viděl bych tam i zástupce města nebo i obce, i ze sociálních složek. To bych viděl jako tým, který by mohl nejenom pomáhat pacientům, ale i zkvalitňovat další věci kolem.
Dana Mičolová