Projekt Šance – šance pro děti ulice

Projekt Šance je vlastně taková alternativní/náhradní rodina. Klienty doprovázíme k lékařům, na úřady, na nákupy – vedeme je k finanční gramotnosti, pomáháme jim s bydlením, s prací. V Domě Šance v rodinné atmosféře u slavnostního stolu oslavujeme narozeniny. Navštěvujeme pravidelně kulturní a společenské akce, koncerty HAMU, divadelní představení, výstavy v Galerii Rudolfinum, ZOO, chodíme na výlety. Snažíme se vytvořit atmosféru funkční rodiny. Mluvíme s nimi vážně i nevážně, a klienti dobře vědí, že nám na nich záleží, ale jsou věci, které nahradit nejde. Musí se naučit žít se svojí minulostí tak, aby je nestrhávala ke dnu, musí vědět, že každý člověk, nejen oni, mívá těžká období. Snažíme se ukazovat jim, z jakých hodnost lze v životě čerpat a jak se s handicapy vyrovnávat.

Mladí lidé se mohou dostat na ulici snadno, stačí mít nefunkční rodinu nebo být v dětském domově a dosáhnout plnoletosti. Tito mladí lidé nemají kam jít, ocitají se na ulici, na okraji společnosti, v zapomnění. Občanské sdružení Projekt Šance se snaží těmto mladým lidem pomoci. Snaží se je vést k samostatnosti, k běžným sociálním návykům, které jim chybí. Způsob, jakým Projekt Šance pomáhá mladým lidem postavit se na vlastní nohy a žít plnohodnotný život, vystihuje jejich motto: Není umění někomu v nouzi dát najíst, ale naučit ho na jídlo si vydělat. Více informací o Projektu Šance a jeho pomoci mladým lidem, kteří žijí na ulici, mi poskytl manažer projektů občanského sdružení Projekt Šance, pan Pavel Kozler.

Mnoho organizací nabízí jednorázovou pomoc, tj. dává lidem v nouzi najíst, ale vy jste jedineční v tom, že učíte lidi na jídlo si vydělat. Jakým konkrétním způsobem je učíte této dovednosti?

Přestože je naše snaha pomáhat mnohokrát o emocích, soucitu a o lidské laskavosti, snažíme se být hlavně racionální. Máme totiž zkušenost, že mladým lidem žijícím na ulici překáží ve vstupu do běžného života zejména nedostatek sociálních i pracovních návyků a základní finanční gramotnost. A právě to je hlavní náplní pracovní terapeutické dílny v Domě Šance, do které naši klienti pravidelně docházejí jako do „opravdové“ práce: montují propisky, vyrábějí zdobené svíčky nebo malují papírové tašky, ale to důležité se skrývá v pozadí – musí přijít na čas, naplňovat plán pracovní terapie, musí se podřídit pracovnímu vedení… a také získávají odměnu, a to není legrace, naučit se s ní hospodařit. Zvenku to může působit jen jako hra na práci, ale díky ní máme úspěchy i u lidí, kteří by bez tohoto rozjezdu byli odsouzeni žít na ulici, spát pod mostem a točit se mezi ulicí a vězením.

Pracovní dílna je mostem k lepšímu životu. Co vše děláte pro to, aby se „děti ulice“ uplatnily na otevřeném trhu práce?

Dům Šance je především prevencí sociálního vyloučení klientů Projektu Šance. Pokud „děti ulice“ projdou přípravou v naší pracovní terapeutické dílně, cesta k trhu práce se jim automaticky otevře sama. Z dílny navíc odcházejí až po zkušenosti s nějakou brigádou, kterou jim s partnery umíme proměnit i na trvalý pracovní úvazek. S touto praxí pro ně není žádné odpovídající místo uzavřeno, a navíc si v této fázi už velmi dobře uvědomují, jak předně záleží na jejich snaze…

Mezi vašimi klienty jsou mnohdy i mentálně retardovaní nebo duševně nemocní. Spolupracujete s organizacemi, které nabízejí podporované zaměstnání?

Brigády i trvalý pracovní úvazek jsme schopni klientům Projektu Šance zajišťovat s ohledem na jejich individuální stav. Hledat podporované zaměstnání jsme tedy zatím nemuseli.

Mezi „dětmi ulice“ nemusí být pouze mentálně retardovaní, mohou mezi nimi být i inteligentní mladí lidé, kteří neměli to štěstí vyrůstat v milující rodině. Jak se staráte o možnost vzdělání pro tyto mladé lidi a o jejich start do lepší budoucnosti?

V prvé řadě je motivujeme. Navrhujeme možnosti. Mluvíme s nimi o jejich budoucnosti a o tom, co pro to musí udělat, aby byli úspěšní. Jedním z našich úkolů je pomoci jim, aby zvládli změnu životního způsobu a o svých problémech se radili s těmi, kdo jsou úspěšnější než oni sami, ne naopak, jak se to často stává… Když vidíme, že se snaží a naše práce s nimi začne mít dynamický ráz, umíme jim pomoci otevřít cestu i ke vzdělání…

Mít střechu nad hlavou je nezbytná podmínka, aby se člověk mohl postavit na vlastní nohy. Chráněné bydlení je velká podpora pro tyto mladé lidi, není však na dobu neurčitou. Jak zajišťujete těmto lidem trvalé bydlení?

My se vlastně vyhýbáme i tomu „chráněnému bydlení“. Zaprvé ze zkušenosti a zadruhé protože jsme našli funkčnější model – když si klienti platí bydlení sami z odměn za práci z pracovní terapeutické dílny Domu Šance. Na cestě mezi dílnou, brigádou a trvalým pracovním místem mají už stálé finanční prostředky, ze kterých si mohou své osobní potřeby včetně bydlení zajistit sami. Naše podpora i ochrana vede tedy hned od začátku klienty k samostatnosti.

„Dětem ulice“ chybí zkušenost milující rodiny, která je nezbytná pro budování pevných partnerských vztahů a fungující rodiny. Můžete přiblížit, jak tuto zkušenost zprostředkováváte vašim klientům?

Projekt Šance je vlastně taková alternativní/náhradní rodina. Klienty doprovázíme k lékařům, na úřady, na nákupy – vedeme je k finanční gramotnosti, pomáháme jim s bydlením, s prací. V Domě Šance v rodinné atmosféře u slavnostního stolu oslavujeme narozeniny. Navštěvujeme pravidelně kulturní a společenské akce, koncerty HAMU, divadelní představení, výstavy v Galerii Rudolfinum, ZOO, chodíme na výlety. Snažíme se vytvořit atmosféru funkční rodiny. Mluvíme s nimi vážně i nevážně, a klienti dobře vědí, že nám na nich záleží, ale jsou věci, které nahradit nejde. Musí se naučit žít se svojí minulostí tak, aby je nestrhávala ke dnu, musí vědět, že každý člověk, nejen oni, mívá těžká období. Snažíme se ukazovat jim, z jakých hodnost lze v životě čerpat a jak se s handicapy vyrovnávat.

Jak se o vás dozvědí „děti ulice“ – vaši potenciální klienti?

Díky tomu, že od roku 1995 děláme práci na ulici, která navazuje na streetcentrum, jež funguje od roku 1998, jsme mezi klienty hodně známí. Navíc se naše propisky na ulici staly fenoménem, o kterém se mluví. Často se nám stává, že sami klienti přivedou někoho nového, kdo něco potřebuje (doktora, venerologa, psychiatra), nebo si potřebuje dát jen čaj či polévku, vyprat věci nebo s někým promluvit o svém životě a o možnosti změn.

Vlivem současné ekonomické situace hodně lidí upadá do existenční krize a narůstá počet „dětí ulice“. Jak zvládáte tento nárůst vašich klientů?

U nás pozorujeme nárůst počtu klientů hlavně jako výsledek represivních preventivních opatření. Ta vyhánějí mládež žijící v sociální nouzi na ulici, do ilegality na okraj společnosti, do drog a do kriminality. Díky neustále se zvyšující represi se tyto „děti ulice“ dostávají do deprese a systém jednorázové nedomyšlené a nemotivující pomoci jen umocňuje jejich zkriminalizování. Je to bezvýchodná praxe života mezi ulicí a vězením, kterou financuje daňový poplatník, jenž si myslí, že vše funguje, jak má, a že lepší řešení nejsou. Jedná se o hlubší sociálně-ekonomický problém české společnosti, jenž je dlouhodobě přehlížený.

Děkuji za rozhovor.

Člověk, který se dostal na ulici, není schopen vlastními silami vyřešit svoji situaci a potřebuje pomoc. Občanské sdružení Projekt Šance se snaží pomáhat mladým, opuštěným lidem, kteří žijí na okraji společnosti dostat se z bezvýchodné životní situace mezi životem na ulici a vězením do běžného způsobu života. Více informací o občanském sdružení Projekt Šance, jeho činnosti i možnosti podpory tohoto občanského sdružení můžete najít na webových stránkách http://www.sance.info http://www.pomahejtemailem.cz