Tak jako každý z nás i já nosím své masky. Jednou z nich je věta: "Nemám rád lidi!" Je to zeď, kterou se snažím stavět mezi sebe a okolní svět, který, jak určitě dobře víte sami, umí být zlý, nebezpečný a krutý. Ano, umí a často i je. Ale není to pravda zcela. Tak jako nic, ani toto není černobílé. Svět je barevný, stejně jako ti lidé, o kterých tvrdím, že je nemám rád. A stejně tak není černobílý ani můj názor a pohled na ně. Skutečnost je totiž taková, že jsem lidmi fascinován. Otázkou ovšem je proč?!?
Tak jako každý z nás i já nosím své masky. Jednou z nich je věta: "Nemám rád lidi!" Je to zeď, kterou se snažím stavět mezi sebe a okolní svět, který, jak určitě dobře víte sami, umí být zlý, nebezpečný a krutý. Ano, umí a často i je. Ale není to pravda zcela. Tak jako nic, ani toto není černobílé. Svět je barevný, stejně jako ti lidé, o kterých tvrdím, že je nemám rád. A stejně tak není černobílý ani můj názor a pohled na ně. Skutečnost je totiž taková, že jsem lidmi fascinován. Otázkou ovšem je proč?!?
Odpověď je vlastně jednoduchá. Pro to, co dokáží. Lidé jsou totiž naprosto neuvěřitelní. Tak jako jsou schopni, na straně jedné, jeden druhého pomluvit, až nezůstane nit suchá, jsou také schopni udělat věci, které by jednoho nenapadly. Dokáží být otevření a milí. Umí překonávat údolí a kaňony mezi sebou a stavět přes ně mosty. Jsou schopni bez jakékoli vize návratnosti pomáhat jiným a odlehčit jejich osudu, který je mnohdy skutečně tvrdý. Umí se obětovat pro jiné.
Ne, nemusíte se bát, že bych na základě toho, co jsem právě napsal, běhal po ulicích a objímal každého, koho potkám. Ale mnozí by si to zasloužili. Zasloužili by si dokonce mnohem víc, než je pouhé objetí. Zasloužili by si hlubokou poklonu a úctu. Obdiv a slávu. Ale to jsou přesně věci, které je nezajímají. To, co dělají, dělají proto, že chtějí. Proto, že mají chuť a cítí, že to je správné. Nečekají vděk ani ovace. Prostě jdou a udělají, co je třeba.
Celý život jsem tvrdil, že člověk nedělá nic jen tak, bez toho, aby mu to přineslo nějaký zisk. Mýlil jsem se. Těch, kteří tohle dokáží, je hodně. A dokonce mám pocit, že jich stále přibývá. Nevím, nijak to nemůžu doložit a možná je to tím, že projekt BuduPomáhat.cz, mě k mnoha takovým lidem přivedl. S mnohými mě seznámil. Každopádně ten dojem skutečně mám a je čím dál silnější.
Dalo by se to možná svést na to, že doba je zlá. Jenže "doba" byla zlá vždy. Nikdy v historii lidstva nebyl život lehký a bezstarostný. Vždy někdo potřeboval pomoc a vždy se našel někdo, kdo přišel a tu pomoc zajistil nebo zprostředkoval.
A proto jsem lidmi fascinován. Proto je obdivuji a fandím jim. Fandím nám všem. Věřím totiž, možná naivně a příliš optimisticky, že se nám podaří svět změnit. Jsem přesvědčený, že dokážeme sami sobě, že dobré srdce a otevřené srdce a ne peníze a zisk, je to, co nás nejvíce zajímá. Že je to přesně to, proč tu jsme.
Honza Chlaň