Příjemná duše v každém věku

Blanka Ammann je jednou ze zakladatelek neziskové organizace Iskérka, o.p.s. Od léta 2019 přijala pozici konzultanta / garanta za sociální oblast ve Zlínském kraji v projektu Deinstitucionalizace probíhající reformy péče o duševní zdraví organizované Ministerstvem zdravotnictví. Ráda by přispěla podpoře rozvoje sociálních služeb směrem k lidem se zkušeností s duševní nemocí. Také podpoře hnutí lidí s touto zkušeností.

Blanka Ammann (dříve Mikolajková) se narodila v Kyjově. Vystudovala gymnázium v Rožnově pod Radhoštěm.Poté studovala na VUT Brno. Původním vzděláním je tedy technik - mikroelektronik.

Začátkem 90 let dálkově vystudovala konzervátorství na Uměleckoprůmyslové škole grafické v Praze. Již od svého dětství se naučila řadě ručních prací díky své mamince. Pracovala ve Valašském Muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm a ve vsetínském muzeu v konzervačních dílnách. Textilní techniku - pletení na rámu (tzv. Krosienku) se naučila díky odborné pracovnici paní Marii Salichové z Valašského Muzea v přírodě. Krosienka se stala jejím koníčkem, ale i dalším zaměstnáním.  V roce 2007 se stala držitelkou titulu Nositel tradice lidového řemesla. V roce 2004 začala pracovat jako koordinátor a pracovní terapeut v projektu o.s. Zdravý Rožnov  Iskérka v Rožnově pod Radhoštěm, který společně s paní Vlastou Křeménkovou a paní Terezou Tichou v roce 2006 osamostatnily a založily samostatné o.s. Iskérka, kde působila paní Blanka jako managerka.

V letech 2006 - 2013 byly v Iskérkce postupně realizovány 3 mezinárodní projekty s nizozemskou organizací Stichting De Boei (Eindhowen) . Posledním byl projekt "S uživateli sociálních služeb a nizozemskou expertízou k systémovým změnám", který řídila Ing. Alena Vašků. V tomto projektu pracovala paní Blanka na pozici intervizora.

V posledních letech jsou jejím velkým koníčkem vnoučata. Prozradím, že miluje TICHO. A nyní už slíbený rozhovor s touto zajímavou osobností.

Proč jste založila neziskovou organizaci Iskérka o. s., nyní o. p. s.?
Přesněji jsem byla u založení Iskérky. Byla jsem vlastně k této myšlence přizvána občanským sdružením Zdravý Rožnov. Iskérka byla dva roky pouze projektem Zdravého Rožnova a potom jsme založili samostatné občanské sdružení Iskérka. To už moje myšlenka byla. A následně vlastně pod tlakem vznikajícího nového občanského zákoníku jsem založila o.p.s.

Jak byste popsala spolupráci s Nizozemím a Vaší organizací?
Spolupráce začala s panem De la Hayem – jakýmsi poradcem, na kterého nás nakontaktovala paní Alena Vašků. Poté Iskérka realizovala tři mezinárodní projekty s organizací De Boei. Práce byla organizačně náročná, ale krásná.

V čem jste viděli přínos v této spolupráci?
Jednoznačně v předávání zkušeností a uvažování. Zabývat se tím, jak věci udělat jdou, ne proč udělat nejdou.

Jaké bylo Vaše zaměstnání po dobu Vašeho života?
Byla jsem mechanikem vakuových zařízení, konzervátorkou/restaurátorkou , pracovnicí v sociálních službách, manažerkou a osobou samostatně výdělečně činnou.

Jak jste se dostala k tzv. Krosience? Co to všechno obnáší?
Krosienka  - pletení na rámu – je velmi stará textilní technika, kterou byly dříve zhotovovány některé součásti krojů. Při své práci konzervátorky jsem jednou dostala úkol tyto věci opravit. No a když je třeba něco opravit, musí to člověk umět. Tak jsem se tuto techniku naučila. Krosienka je vlastně prohazování  nití osnovy prsty. Osnova – tedy niti -  jsou nataženy na rámu. Někdy pracuji jen se 100 nitmi, někdy s 800 a více. Podle výrobku.

Kde všude jste ji prezentovala a učila?
Krosienku jsem prezentovala po celé České republice, na Slovensku, v Chorvatsku, ve Francii, v Německu a Švýcarsku, ve Velké Británii. Učila jsem ji zatím pouze v ČR.

Čím se nyní zabýváte?
Od léta 2019 jsem přijala pozici konzultanta / garanta za sociální oblast ve Zlínském kraji v projektu Deinstitucionalizace probíhající reformy péče o duševní zdraví organizované Ministerstvem zdravotnictví. Mé úkoly se řídí požadavky projektu. Konkrétně bych ráda přispěla podpoře rozvoje sociálních služeb směrem k lidem se zkušeností s duševní nemocí. Také podpoře hnutí lidí s touto zkušeností.

Co byste změnila v systému péče o duševní zdraví?
To je těžká otázka. Péče je jak zdravotní tak sociální. Asi to, aby byla co nejvíce zdravotně-sociální a zabývala se možnostmi lidí s duševním onemocněním, nikoli jejich omezeními.

Jak vnímáte reformu psychiatrické péče v ČR?
Jako velkou změnu v přístupu k lidem s duševní nemocí. Jako proces dlouhodobý. Jako proces, který má šanci přispět ke spokojenějšímu životu lidí, které nemoc postihla.

Jaké je Vaše přání do budoucna?
Nerada vyslovuji svá přání, takže na tuto otázku neodpovím.

Autor: Dana Mičolová