Nevíte, co to jsou neziskovky?

(ale nevěděli kde se zeptat)

 

Když se řekne nezisková organizace, většině z nás se vybaví určitá představa, která se s tímto pojmem váže. Někdo si vybaví Charitu, někdo Greenpeace a někdo mateřskou školu, kterou ve vedlejším vchodu provozuje místní občanské sdružení. Takže co mají vlastně společného? Můžou si vydělávat, nebo kdo to tedy platí? A proč to vůbec někdo dělá? Jelikož i já si dříve kladl tyto otázky a dnes na ně často jiným odpovídám, pokusím se zde ve stručnosti základní charakteristiky shrnout.

Jak z názvu vyplývá, smyslem neziskových organizací není přinášet zisk, který by se využíval ve prospěch jejich zakladatelů. Posláním neziskových organizací je jejich činnost, aktivita, kterou její zakladatelé považují za přínosnou a z toho důvodu organizaci založili. Jaké ty důvody jsou, by jste se měli dozvědět z jejích stanov. Neziskové organizace mohou být založeny jak státem, tak nestátními subjekty či fyzickými osobami. Já se budu dále zabývat právě těmi pro nás typičtějšími, nestátními, neboli NNO.

Český právní řád ošetřuje formální stránky existence těchto organizací, právní subjektivitu, evidenci, jejich řídící strukturu, odpovědnosti atp. Základem ale je, že řízení těchto organizací je na státu nezávislé a pokud svojí činností přímo neporušují zákon, nemohou být ve své činnosti nijak omezovány. V praxi se můžeme setkat s občanskými sdružením, veřejně prospěšnými společnostmi, nadačními fondy a církevními organizacemi. Tyto organizace přitom mohou realizovat nejširší představitelné škály aktivit – sportovní, kulturní, sociální, politické, vzdělávací, zaměřovat se jen na určitou cílovou skupinu, vyřešení jednoho konkrétního problému atp.

Jelikož cílem není prospěch ale myšlenka, jsou NNO často mnohem efektivnější než organizace komerční, a zároveň se mohou zabývat aktivitami, které by z komerčního hlediska nebyly udržitelné – například proto, že by si je cílová skupina nemohla dovolit. Lidé v nich angažovaní přitom nemusí být jen dobrovolníky. I oni se samozřejmě musí uživit, a jelikož i NNO potřebují odborníky na plný úvazek, musí je zaplatit. Fakticky se pak v podobných organizacích často seskupují nadšenci, kterým jde o smysl jejich počínání, přičemž si často řeší, jestli se jim to za často podstatně nižší mzdy ještě chce dělat. Prozatím naštěstí chce.

 

 Financování NNO by si zasloužilo samostatnou

kapitolu. Až na výjimky, jako jsou např. registrované sociální služby , si neziskové organizace musí obstarat peníze na svůj provoz samy. Mohou podnikat či své aktivity zpoplatňovat, vzhledem k charakteru jejich činnosti však nebývá tímto způsobem možné pokrýt všechny náklady. Pro mnohé včetně nás je významným pomocníkem stát či místní samospráva. Nejedná se přitom o nějaké rozdávání státních prostředků, právě naopak. NNO často slouží jako realizátoři záměrů jednotlivých ministerstev. Pokud je například záměrem Ministrstva vnitra působit preventivně na kriminalitu mládeže, nebudou s mládeží pracovat jeho zaměstnanci. Ministerstvo vyhlásí dotační či grantové řízení na podporu organizací v dané oblasti, stanoví si podmínky a neziskové organizace připraví projekty, prostřednictvím kterých o tuto „zakázku“ soutěží. V praxi jde o identický proces jako v komerčním prostředí – jak důvěryhodná je organizace, co udělá a kolik za to chce. A tak je značnou částí pracovní náplně manažerů NNO vyhledávat vyhlášená řízení a psát a obhajovat své projekty. Nicméně, i když bude organizace úspěšná a sežene od státu, co se dá, zdaleka nemá vyhráno. Státní dotace totiž mohou být jen do výše 70% nákladů a zbytek – to je na NNO. Kraj, město, soukromé nadace, firmy, komerční činnost, drobní přispěvatelé. Kolotoč shánění peněz nikdy nekončí a jelikož se naprostá většina dotací a grantů uděluje na 1 rok, po chvíli začíná vše nanovo. A co víc – žádná nezisková organizace si nemůže být jistá, že příští rok opět peníze obdrží. Mění se pravidla přidělování, žádají nové NNO, mění se státní politika a s ní celé vypisované řízení. A jelikož státní peníze musí být utraceny do konce roku a výsledky nových řízení jsou známy tak v dubnu, většina NNO funguje 4 měsíce na dluh a modlí se, aby očekávané dotace přišly. A kdo jim na ty 4 měsíce půjčí? Slovy Járy Cimrmana – “Šmudlo hledej”.

Jen aby bylo jasné – žádné z peněz ať již od státu, samosprávy, sbírek či soukromých nadací nemizí na nějaké anonymní hromadě, kde si je pak NNO utrácejí, jak zrovna potřebují. Všechno má jasná pravidla a vyznat se v nich bývá leckdy nelehký úkol. V první řadě předkládaný projekt obsahuje rozpočet, kde je nutné dopředu uvést, jaké výdaje bude organizace mít, kolik z nich požaduje v rámci projektu a kdo uhradí zbytek. Navíc každý dárce má vlastní pravidla a není ochoten financovat vše. Někdo nedá na platy, jiný omezuje výdaje na energie, nikdo nemá rád kancelářské potřeby a provozní náklady. To, že organizace využila peníze dle pravidel a že provedla všechnu práci, se prověřuje jak průběžně, tak v závěru každého roku, kdy se předkládá dárcům vyúčtování a závěrečná zpráva. Každý výdaj musí být doložený samozřejmě účtem a jednoznačně označen, ze kterého projektu byl uhrazen. Pokud něco nesedí, může se vracet všechno. Maximální transparentnost je na druhé straně i výhodou, kterou je možné dárce přesvědčit. Zkrátka a dobře – „hrát na férovku“ se NNO rozhodně vyplácí.

 

S poklesem ekonomiky a nutnými úsporami ve státní pokladně jsou přitom podobné výdaje první, na které dojde . Nikoho není třeba propouštět, nikdo se nebouří. Pochopitelně je to krátkodobé řešení – to, že dnes ušetříme například na drogové prevenci se nám všem v budoucnu mnohonásobně vrátí na výdajích na zdravotnictví či na zvýšené kriminalitě. Nicméně poselství pro neziskové organizace je jednoznačné – lepší to nebude, hledejte vlastní zdroje. Naučte se podnikat, angažujte firmy, nalezněte své malé dárce. Shánění finančních prostředků se nazývá fundraising.

Pokud tedy potkáte někoho na ulici, kdo Vám nabízí možnost přispět na nějakou dobročinnou akci, dělá vlastně fundrising. Stejně jako v případě dobročinných koncertů, prodeje a aukcí, jejichž výtěžek míří do neziskového sektoru. A neméně důležitý je pro NNO i fundrising ve firemní oblasti, i když zde má prostředí ČR na naše západní sousedy ještě co dohánět. Zatímco velké firmy často nějakou část ze zisku na programy sociální odpovědnosti dají, u malých a středních podnikatelů je to spíše výjimka. I když i mezi těmi, kteří nás podpořili v tomto roce, se již najde firma i z tohoto segmentu.

A proč by měly firmy podporovat neziskové organizace? K čemu jim to je, co jim to přinese? To bych asi nechal na příště. Pokud by jste měli k problematice další dotazy, neváhejte mne kontaktovat na e-mailu info@dozivota.cz.

 

Za CENTRUM DON BOSCO SKM

R a d e k Č e r v i n k a,

projektový a finanční manažer