Neviditelná výstava

Představte si, že zhasne i poslední paprsek světla a okolní svět se ponoří do neproniknutelné tmy. Takový je svět nevidomých a takový bude na jednu hodinu i váš svět, pokud se rozhodnete navštívit Neviditelnou výstavu v Novoměstské radnici v Praze 2. Tato jedinečná výstava vám umožní na jednu hodinu poznat svět nevidomých. Odměnou vám budou cenné zkušenosti a jedinečný, nezapomenutelný zážitek.

Představte si, že zhasne i poslední paprsek světla a okolní svět se ponoří do neproniknutelné tmy. Takový je svět nevidomých a takový bude na jednu hodinu i váš svět, pokud se rozhodnete navštívit Neviditelnou výstavu v Novoměstské radnici v Praze 2. Tato jedinečná výstava vám umožní na jednu hodinu poznat svět nevidomých. Odměnou vám budou cenné zkušenosti a jedinečný, nezapomenutelný zážitek.

Viditelná část výstavy

Nemohla jsem si nechat ujít příležitost navštívit Neviditelnou výstavu. Je sobotní dopoledne a já čekám spolu s ostatními návštěvníky Neviditelné výstavy na nevidomého průvodce. Mezitím si prohlížím viditelnou část výstavy, kde se seznamuji se vznikem Braillova písma, s pomůckami pro nevidomé i s životy některých slavných nevidomých osobností. Čtu si také zásady, jak nabídnout pomoc nevidomému a jak mu pomoci. To je nesmírně důležité, jinak nevidomému nabízená pomoc přinese více škody než užitku.

Vítejte ve světě tmy

Spolu s průvodcem a ostatními návštěvníky vcházím do dveří, za nimiž probíhá Neviditelná výstava. Jak vcházím, rychle ubývá světlo, nakonec zbývá jen tenký paprsek a i ten mizí. A nastává neproniknutelná tma. V noci v lese člověk vidí alespoň obrysy různých odstínů černé barvy. Zde však nevidí vůbec nic, jen černou tmu. Oči vůbec nic nevidí, zato fantazie pracuje na plné obrátky a maluje obrazy neexistujících překážek, jako jsou např. neexistující schody, přestože jdu po rovném terénu. Jedinou oporou je mi stěna. Průvodce nám radí, jak máme používat obě ruce na ohmatání terénu. Procházíme běžnými prostředími z běžného života. Bohužel nesmím prozradit, kudy jsem spolu s ostatními návštěvníky prošla. Neznámé prostředí je autentičtější, dává větší množnost na vlastní kůži poznat svět nevidomých.

Prohlížím si prostor, pouštím se stěny a jsem v naprosté tmě zcela bez opory. Opravdu adrenalinový zážitek. Naštěstí brzy nahmatám rameno jedné ze spolunávštěvnic výstavy a slyším průvodcův hlas, který zjišťuje, zda jsme všichni, zda se cestou nikdo neztratil. Uleví se mi. Konečně nějaká opora. Zjišťuji, že po dočasném výpadku zraku se mi zostřily ostatní smysly. Přestože průvodce mluví středně hlasitě, jeho hlas vnímám, jako kdyby mluvil do mikrofonu. Nahmatám něco malého, kulatého, přiložím to k nosu a cítím silnou, příjemnou vůni jablka. Nejednou jsem čichala k jablkům, ale nikdy jsem necítila silně jejich vůni.

Hmatem poznávám materiál i tvar předmětů, vůbec však nejsem schopná zjistit, o jaký předmět se jedná. Dokonce ani nevím, kde se zrovna nacházím. Vše mi musí být sděleno. To mě deprimuje. Průvodce je velmi empatický a vše trpělivě vysvětluje. Hodina rychle uběhla a jsme v posledním úseku výstavy. Jako obvykle nevím, kde jsem. Průvodce nám dává instrukce, abychom zavřeli oči a sklopili hlavu k zemi. Jsem zvědavá a tak sice sklopím hlavu k zemi, ale nezavřu oči. Najednou se objevuje paprsek denního světla. Chvíli se na něj dívám, potom pomalu zvedám hlavu, poděkuji průvodci a vcházím do světla. Vcházím do běžného života.

 

S nevidomým ve tmě o životě bez zraku

Průvodce je trpělivý, má smysl pro humor a dívá se na věci s nadhledem. Přivítal nás na Neviditelné výstavě slovy: „Vítám vás na Neviditelné výstavě. Je tu úplná tma. Záleží na úhlu pohledu každého z vás, jak se s tou tmou vyrovná. Někdo může znejistět, zatímco jiný si může naopak pomyslet: „Ta tma je skvělá. Konečně nevidím žádné otravné reklamy, které jinak vidím na každém kroku, na internetu, v televizi, když jdu po ulici.“

Během výstavy jsme se několikrát zastavili. V těchto krátkých zastávkách jsme měli možnost se zeptat průvodce na vše, co se týká života bez zraku. „Mám zbytky zraku. Dokáži rozeznat pouze světlo a tmu, ale brzy přijdu i o to a budu vidět to, co vidím teď, a co teď vidíte i vy, úplnou tmu“, odpovídá na dotaz jednoho z návštěvníků, zda vidí tmu i mimo prostory výstavy. „Vadí mi bariéry, myslím tím bariéry mezi lidmi. Někteří lidé, jakmile zjistí, že jsem nevidomý, přestanou okamžitě se mnou komunikovat. Prostě mě odstřihnou, jako kdybych měl nějakou infekční nemoc.“ Přemýšlím, proč takto někteří lidé jednají. Zřejmě se bojí neznámého a svět nevidomých je neznámý.

Využívám další zastávky a ptám se průvodce, jak se mu daří obejít se bez zraku. „Nepotřebuji zrak“, zní odpověď. Jsem velmi překvapená. Průvodce hovoří o tom, jak se lze v běžném životě obejít bez zraku. „Ruční práce, jako pletení, vyšívání a další, se dají dělat bez zraku. Myji nádobí lépe než někteří, kteří se při mytí dívají na nádobí, ale na rozdíl ode mě si na ně pořádně nesáhnou. Vařit lze dobře i bez zraku. Bez zraku je možné dělat mnoho činností. Sluch, hmat, čich i některé pomůcky, jako je Braillovo písmo, mi nahrazují zrak. Mohu i sportovat, provozuji turistiku. Pro mě není problém brouzdat na internetu, stačí mít nainstalovaný speciální program. Často si objednávám zboží pomocí internetu, knihy si objednávám jedině přes internet.

Běžně chodím do kina, do divadla, slyším zvuky i řeč. Jediné, co je problém, je nákup oblečení a bot do práce a nákup některých běžných potravin v hypermarketech. Pohmatem nepoznám, zda se jedná o balení mouky nebo cukru, musel bych to ochutnat. Oblečení a boty na sport a na volný čas si kupuji bez problémů. Prodavačům řeknu, že chci tmavé oblečení a tmavé boty. Jiná je situace, pokud si chci koupit oblečení a boty do práce. Oblečení a boty do práce musí spolu barevně ladit. Jsem učitel, proto chci, aby mi boty a oblečení do práce barevně ladilo. Využívám pomoci svých známých, po nákupu si spolu sedneme a popovídáme si.“ Průvodce odpovídá na dotazy týkající se pomůcek pro nevidomé.

Blíží se konec výstavy, odcházím s cennou zkušeností i poznáním světa nevidomých. Je jiné, když někdo o světě nevidomých hovoří nebo píše a zcela něco jiného je zažít to jednu hodinu na vlastní kůži. Je to velmi cenné poznání, poznání, že ztráta zraku nemusí znamenat ztrátu možnosti žít aktivním životem.

Neviditelná není jen výstava

V Novoměstské radnici v Praze 2 můžete navštívit nejen Neviditelnou výstavu. Můžete si zajít na Neviditelnou večeři či na Neviditelnou ochutnávku, dopřát si Neviditelnou masáž nebo navštívit Neviditelný teambuilding. Neviditelnou výstavu bude možné navštívit do konce roku 2016. Více informací můžete najít na webových stránkách http://neviditelna.cz/.

Autorka: Evžena Janovská