Naše cesta

Naše cesta je název zážitkové akce, která umožňuje návštěvníkům vyzkoušet si na vlastní kůži nástrahy a bariéry, které denně zažívají vozíčkáři, nevidomí i lidé s postižením sluchu. Akce probíhá pod záštitou ministra zdravotnictví Svatopluka Němečka a je součástí kampaně chodicilide.cz, která už od roku 2010 usiluje o změnu postoje veřejnosti k lidem se zdravotním postižením. Návštěvníci si až do 30. listopadu mohou zdarma v Křižíkově pavilonu B na Výstavišti v Holešovicích v Praze 7 vyzkoušet život se zdravotním postižením na vlastní kůži.

Naše cesta je název zážitkové akce, která umožňuje návštěvníkům vyzkoušet si na vlastní kůži nástrahy a bariéry, které denně zažívají vozíčkáři, nevidomí i lidé s postižením sluchu. Akce probíhá pod záštitou ministra zdravotnictví Svatopluka Němečka a je součástí kampaně chodicilide.cz, která už od roku 2010 usiluje o změnu postoje veřejnosti k lidem se zdravotním postižením. Návštěvníci si až do 30. listopadu mohou zdarma v Křižíkově pavilonu B na Výstavišti v Holešovicích v Praze 7 vyzkoušet život se zdravotním postižením na vlastní kůži.
Vítejte v domácnosti nevidomých
První zkušenost, která návštěvníky zážitkové akce Naše cesta čeká, je nutnost obejít se bez zraku. Skupinka návštěvníků vytvoří „hada“ a se zavázanýma očima se přesune do první místnosti. Není to příjemný pocit jít a nevidět po čem, a na jistotě také nepřidá octnout se v neznámém prostředí. Člověk napíná sluch a opatrně hmatá, zda nahmatá nějaký známý předmět. Povedlo se, nahmatala jsem pokličku a s úlevou zjišťuji, že jsem v kuchyni. Už nemusíme mít zavázané oči a tak sledujeme průvodkyni Moniku, jak nám představuje pomůcky pro nevidomé. Mezi ně patří např. párovač ponožek, díky němuž nevidomí nechodí s každou ponožkou jinou.
Další pomůcka slouží k poznání barvy, stačí ji přiložit k předmětu a pomůcka oznamuje, jakou má předmět barvu. Ptám se průvodkyně Moniky, jak vysvětlit nevidomému od narození co znamená zelená barva. „To nevysvětlíte, nevidomý od narození sice např. ví, že tráva je zelená, ale co je zelená barva, jak vypadá, to mu nelze vysvětlit.“ Od průvodkyně Moniky se dozvídám, že někteří nevidomí vnímají světlejší a tmavší barvu, vidí, jako kdyby bylo velké šero. Pro tyto lidi je vhodný hrnek, který je z jedné strany bílý a z druhé černý, když je v hrnku horký nápoj, hrnek je ke zrakově postiženému člověku otočen černou stranou a naopak. Pomůcky pro nevidomé využívají sluch, např. pomůcka, která informuje nevidomého, když si nalévá vodu do sklenice, že sklenice je plná.

 

Pomůcky pro domácnost vozíčkářů
Přesouváme se do další místnosti, kde na nás čeká průvodkyně Baja a seznamuje nás s pomůckami z domácnosti vozíčkářů. Průvodkyně představuje zvedák, podavač, nainstalovaný na poličku, který podává celou poličku, zařízení koupelny, včetně sedátek, madel a také svého asistenčního psa. Výklad není pouze teorie, průvodkyně Baja je vozíčkářka a seznamuje nás s pomůckami, které jí usnadňují život. Ukazuje nám také mimo jiné talíř a lžíci, která je pro lidi, kteří mají sníženou jemnou motoriku, a také Go talk, pomůcku pro autisty. Vysvětluje nám, že s autisty je dobré se dorozumívat pomocí obrázků, zvláště s těmi, kteří mají poruchu řeči.
Když chybí sluch
V další místnosti nás čeká trocha teorie ohledně komunikace s lidmi se sluchovým postižením. Naučíme se několik základních slov českého znakového jazyka, např. „prosím, otevřete dveře, děkuji,“ a zkoušíme také odezírat. Je to mnohem těžší, než na první pohled vypadá. Přesouváme se do hotelu, kde se zkoušíme domluvit se sluchově postiženým personálem. Sluchově postižený průvodce Michal nás vede do ložnice sluchově postižených. Ukazuje nám budík, který místo zvonění vibruje, pomůcku, která informuje sluchově postiženého, že např. vypukl požár. Potom se díváme na kousek filmu pro sluchově postižené. Film je místo zvuku opatřen titulky i popisem hluku, např. „hraje diskotéková hudba“ nebo „zvuk prásknutí dveří.“ Pro lidi se sluchovým postižením existuje další druh filmu, kde se hovoří českým znakovým jazykem. Jdeme na recepci, kde jsme seznámeni s druhy kochleárních implantátů i kdo je může využít.
Když je třeba se obejít bez zraku
Vycházíme z recepce hotelu a přicházíme k horolezecké stěně, kterou se někteří návštěvníci snaží překonat poslepu. Zkouším to a zažívám nepříjemný pocit nejistoty, nevím, po čem jdu, čeho se chytám, a zmocňuje se mi strach, že spadnu. Podařilo se mi překonat pouze třetinu krátké stěny. Zkouším hrát pexeso pro nevidomé, kde je třeba se orientovat výhradně pomocí sluchu, o nic lehčí není ani poznávání barev podle hmatu, kde každá barva má jiný povrch.
Ještě krátké seznámení se s Brailovým písmem a psacím strojem, který píše Brailovým písmem a už mě čeká spolu s dalšími návštěvníky projít temnou komorou. Na začátku nás čekají osvětlené fotografie, které informují o tom, jak vidí lidé s různým postižením zraku, např. při šedém zákalu, zeleném zákalu, diabetické retinopatii (komplikace diabetu, která poškozuje cévy oční sítnice), aj. Procházka temnou komorou, kde je úplná tma a kde se lze orientovat pouze pomocí hmatu není vůbec příjemná. Naštěstí po několika metrech temná komora končí a vycházíme na světlo.
Město plné bariér
Sedám si do invalidního vozíku a pod vedením průvodkyně Martiny absolvuji běžnou cestu na nádraží a nástup do metra. Není to běžná cesta, je třeba překonat sklon, vyjet nahoru, koupit si jízdenku a překonat písčitý a kamenitý terén. V písčitém a kamenitém terénu jsem se zasekla a nevím, jak dál. Naštěstí je u mě průvodkyně Martina a radí mi, že se mám lehce zaklonit a použít břišní svaly. Jde to hladce, obtížný terén jsem zdárně překonala, stejnou techniku musím použít při nástupu do metra, výstup z metra je jednoduchý.
A to už na mě číhají další bariéry. Poradím si s obrubníky na chodníku a stojím před nepřekonatelnou bariérou. Tou bariérou je tzv. bezbariérový přístup do domu, který je vhodný pro kočárky, ale pro vozíčkáře představuje nepřekonatelnou bariéru. Sedím bezradně na vozíku před bariérou a ptám se průvodkyně Martiny, jak mám tuto bariéru překonat. „Tu bariéru nedokáže člověk na vozíku sám překonat, je třeba pomoc asistenta. To je přístup pro kočárky, který vypadá bezbariérově, ale pro vozíčkáře je to nepřekonatelná bariéra. Pro asistenta je velká dřina vyjet s vozíkem, na kterém sedí člověk, který váží 50 kg.“ Uvědomuji si, proč se s kočárkem dá vyjet po tomto tzv. bezbariérovém přístupu, ale s invalidním vozíkem je to téměř nemožné. Kočárek s miminkem je mnohem lehčí než invalidní vozík s dospělým člověkem.

 

Nástrahy, které číhají ve městě na nevidomé
Dostávám do ruky bílou slepeckou hůl a mým úkolem je projít staveništěm, kde na mě číhají dlažební kostky, kovové zábrany, několik schodů, štěrk a písek. Naštěstí mi pomáhá průvodkyně Martina, představí se mi a jemně mě vede. Vysvětluje mi, že bílá hůl, kterou mám, mi slouží k ohmatávání okolí, přičemž zjišťuji, jaká je přede mnou překážka. S bílou holí sice zacházím dobře, ale nebýt průvodkyně Martiny, staveniště bych bez poranění nepřešla.
Mnoho lidí si neuvědomí, že pro nevidomé je stres i taková běžná činnost, jako je jízda autobusem. Zdolat se zavázanýma očima a s pomocí bílé hole schody do autobusu je velmi obtížné, stejně jako nahmatat tlačítko, kterým se otevírají dveře. Konečně jsem v autobuse, ještě nahmatat přístroj na označení jízdenek, označit si jízdenku a najít si místo k sezení. Zjišťuji, že najít dveře a vystoupit po schodech je značně stresující, ještě že je autobus prázdný!
Přínos zážitkové akce Naše cesta
Vstup do světa zdravotně postižených lidí zbaví člověka předsudků i strachu ze vzájemného kontaktu. Pochopila jsem, že zdravotně postižení lidé nepotřebují náš soucit, ale naši pomoc. Lidé se zdravotním postižením jsou stejní jako my, pouze mají specifické potřeby, žijí stejný život jako my, jen musí denně překonávat překážky, aby mohli žít běžný život. Zážitkovou akci je možné navštívit do 30. listopadu, více informací lze najít na webových stránkách www.vystavanasecesta.cz
Stručně o kampani chodicilide.cz a Nadaci Sirius
Kampaň chodící lidé www.chodicilide.cz  je projekt Nadace Sirius. Hlavním cílem této nadace je změna postoje veřejnosti k lidem se zdravotním postižením. Používá k tomu výstižnou metaforu, která nás má přenést do světa, ve kterém všichni běžní lidé umí létat. Jak bychom se cítili v takovém světě? Uvědomme si, že stejné pocity prožívají lidé se zdravotním postižením. Přestože neumíme létat, umíme pouze chodit, můžeme žít stejně kvalitní a plnohodnotný život jako ti, kteří běžně létají. Naše neschopnost létat není důvodem k tomu, abychom byli podceňováni, odstrkování a litováni. Více informací o Nadaci Sirius je možné najít na webových stránkách http://www.nadacesirius.cz/cs/.
Autorka: Evžena Janovská