Moderní pěstounství

Mnozí lidé se mylně domnívají, že být pěstounem je stejné jako být rodičem. Pěstounství a rodičovství jsou zcela rozdílné pojmy. Na semináři „Moderní pěstounství“ pořádaném obecně prospěšnou společností Dobrá rodina, který se konal 24.1 2015 v prostorách Dobré rodiny v Klimentské ulici v Praze 1, se účastníci měli možnost dozvědět, co znamená být pěstounem. Pracovnice o.p.s. Dobrá rodina, Alžběta Hlásková, koordinátorka pěstounské péče na přechodnou dobu a PhDr. Jana Kovařovicová, psycholožka, velice přehledně a systematicky objasnily účastníkům semináře problematiku pěstounství.

Dítě převedené do adopce se stává synem nebo dcerou adoptivních rodičů. Dítě mívá stejné příjmení jako jeho adoptivní rodiče a dochází také ke změně jeho rodného čísla. Adoptivní rodiče mají stejná práva i povinnosti jako biologičtí rodiče, je na jejich rozhodnutí, zda umožní dítěti kontakt s jeho biologickými rodiči nebo ne.

Pěstouni jsou státní zaměstnanci, kterým stát svěří dítě do péče na určitou dobu. Pěstounství je provizorní řešení situace, pěstoun vykrývá nejasnou, nepříznivou situaci dítěte. Pěstouni mají uzavřít dohodu o výkonu pěstounské péče s některou doprovázející organizací, kterou si zvolí a kterou mohou, pokud jim nevyhovuje, kdykoli změnit bez udání důvodů. Uzavření této dohody je nepostradatelným pomocníkem pěstounů, jejich zázemím. Pěstouni musí čelit mnohým problémům, o kterých rodiče nemají tušení, a které by bez pomoci doprovázející organizace nebyli schopni zvládnout. Mezi další povinnosti pěstounů patří povinnost spolupráce s úřady, povinnost se vzdělávat a musí zajišťovat kontakt dítěte s jeho původní rodinou, pokud v tom nebrání závažná překážka.

Kontakt dítěte s jeho původní rodinou má být pro něho bezpečný a prospěšný. Kontakt dítěte musí být pro dítě přínosný, ne se stát jeho noční můrou. Pokud je riziko, že průběh setkání neproběhne hladce, bude při něm např. očerňován některý z rodičů či pěstouni dítěte, mohou pěstouni využít asistovaného kontaktu. Asistovaný kontakt zajišťuje doprovázející organizace. Pokud se při kontaktech dítěte s jeho původní rodinou očekávají problémy, je dobré podat u soudu žádost o úpravu kontaktu dítěte s jeho původní rodinou.

Pěstounství má v ČR nyní dvě podoby: pěstounství na přechodnou dobu nebo dlouhodobé. Podmínkou pro výkon pěstounství je čistý trestní rejstřík a potvrzení od lékaře o zdravotní způsobilosti k výkonu pěstounské péče. Pěstoun by neměl mít psychické ani fyzické problémy, které by bránily v péči o dítě. Pěstoun by měl být schopen se vždy postarat o dítě. Kdo se chce stát pěstounem, musí počítat nejen s návštěvou sociální pracovnice, která zmapuje jeho domácí prostředí, ale také s tím, že bude od okolí, např. od sousedů i od zaměstnavatele požadovat reference. Pěstouni nemusí být manželé, musí však mít stabilizovaný vztah, musí mít srovnané vzájemné vztahy. Dítě svěřené do pěstounské péče musí žít ve stabilním prostředí, musí mít pocit jistoty.

Děti přicházející do pěstounské péče velmi dobře ovládají taktiku přežívání. Dokáží si od prvního okamžiku zmapovat pěstouny. Velice brzy se naučí znát jejich slabé stránky. Pěstouni by měli být na to připraveni, měli by velmi dobře znát sami sebe, měli by vědět, co je rozčílí, přetíží, měli by znát své limity a umět s nimi pracovat.

Pěstounství na přechodnou dobu

Děti přicházejí do pěstounské péče z důvodu opuštění rodičem (nejčastěji přímo v porodnici), z nefunkčních rodin nebo z dětských domovů. V případě pěstounství na přechodnou dobu se jedná o krizové situace, kdy rodiče nebo některý z rodičů není schopen se o své dítě postarat a zároveň není zřejmé, zda toho bude schopen nebo nikoli. Důvody mohou být různé, např. léčení z drogové závislosti. Tato situace znamená pro dítě velkou nejistotu, velký stres. Úřady musí tuto krizi vyřešit do jednoho kalendářního roku. Pro dítě je lépe být na tuto dobu svěřeno do pěstounské péče než být umístěno do dětského domova. V dětském domově není prostor pro individuální péči, kterou dítě nutně potřebuje. Díky střídavým službám není možné vytvoření pevného citového pouta k pečující osobě, které dítě nezbytně potřebuje. Dítě nutně potřebuje mít někoho, kdo je tu pro něho, kdo mu bude pomáhat v řešení jeho problémů, kdo mu dodá pocit jistoty a bezpečí, někoho, komu na něm záleží. Pěstouni na přechodnou dobu by neměli být bezdětní, měli by mít rodičovskou zkušenost i proto, aby věděli, zda zvládnou dítě z péče po vyřešení situace předat přebírající rodině. Další podmínkou je, aby nejmladšímu dítěti pěstounů bylo minimálně 8 let. U pěstounství na přechodnou dobu se jedná o akutní záchyt, pěstoun si nemůže vybrat dítě. Po předání dítěte je pěstounská rodina v pohotovosti a čeká na další naléhavý případ, který bude muset převzít, může se jednat i o dítě s poruchami chování, se zdravotními komplikacemi, aj.

Dlouhodobá pěstounská péče

Rodiče dítěte, předaného pěstounům do dlouhodobé péče často mají zachovaná svá rodičovská práva. V případech, kdy by to pro dítě bylo však škodlivé, mohou mít práva omezena nebo pozastavena, např. z důvodů týrání dítěte. Předpokládá se, že dítě bude žít v pěstounské rodině více let, nejčastěji až do své dospělosti. U dlouhodobé pěstounské péče má pěstoun možnost výběru dítěte, na které si troufá.

Některé problémy, kterým musí pěstouni čelit

Jedním z problémů, se kterými se setkají pěstouni i členové jejich rodiny, je reakce okolí, zejména v případě pěstounství na přechodnou dobu. Otázky typu „jak můžete po několika měsících péče to dítě dát pryč?“, svědčí o naprostém nepochopení situace. Dítě nepatří pěstounům, je jim pouze svěřeno státem na přechodnou dobu. Pěstouni jsou vlastně takové profesionální chůvy.

Dalším problémem, kterému musí pěstouni čelit, je chování dítěte. Dítě, které je svěřené do pěstounské péče, má za sebou negativní zkušenosti v podobě zklamání, odmítnutí, nejistoty, dlouhodobého stresu. Přechod do neznámé rodiny je pro dítě velký šok, avšak ještě větší šok je pro ně umístění do dětského domova. Dítě má citové poruchy, nese si s sebou negativní zkušenosti, traumata způsobená odmítáním, agresí jeho rodičů. Následkem toho se u něho může projevit např. odmítání, agrese, lhaní, schovávání věcí. Pěstouni musí být diplomaté nejen při péči o dítě, které jim bylo svěřené, ale také při jednání s úřady, při vypořádávání se s reakcemi okolí i své širší rodiny. Naštěstí jim v tom pomáhá doprovázející organizace.

Pěstouni a blízcí členové jejich rodiny se musí vyrovnat také s reakcemi své širší rodiny, která mnohdy nechápe problémové chování dítěte, neznají nástroje terapeutického rodičovství.

Jak vybírat doprovázející organizaci

Je chybou vybírat doprovázející organizaci podle finančních benefitů, které nabízí. Dobrým rádcem při výběru doprovázející organizace je intuice. Budoucí pěstoun by se měl cítit v prostředí doprovázející organizace příjemně, uvolněně, měl by mít pocit jistoty, že se může jejím pracovníkům se vším svěřit, že mu pomohou z krize. Významným kritériem při výběru vhodné doprovázející organizace je složení specialistů, kteří v ní působí. Některé z provázejících organizací již mají ve svých řadách odborníky, kteří učí pěstouny zásadám terapeutického rodičovství, např. Natama, Dobrá rodina,  Amalthea, Rozum a cit, Latus a jiné. Seznam dalších vyškolených terapeutů lze také najít na stránkách organizace Natama o.p.s.

Slovo závěrem

Pěstounství je více než zaměstnání, pěstounství je poslání, pěstounství je podaná ruka dítěti, které se ocitlo v krizi. Pěstoun je průvodce dítěte na jeho životní cestě, musí se naučit mluvit jeho řečí a jít jeho tempem. Pěstoun musí být silná a zralá osobnost, musí mít vyřešeny své vztahy, své životní problémy, musí být připraven splnit své poslání pěstouna. Paní Alžběta Hlásková to vyjádřila velmi výstižným příměrem, když přirovnala pěstouna k zachránci, který zachraňuje dítě z vodopádu. Zachránce může zachránit dítě z vodopádu pouze tehdy, pokud je dobrý plavec. Pokud jím není, nejenže se mu nepodaří zachránit dítě, ale utopí se spolu s ním. V současné době je velký zájem o pěstounství na přechodnou dobu, chybí tedy hlavně zájemci o dlouhodobou pěstounskou péči. Další informace o pěstounství je možné najit na webových stránkách www.dobrarodina.cz.  

O seminář byl velký zájem, zúčastnilo se hodně lidí. Účastníci byli vážní uchazeči o poslání pěstouna a někteří z účastníků měli s sebou i členy rodiny. Bylo vidět, že k poslání pěstouna přistupují všichni účastníci velice zodpovědně.
Dotazů bylo dost, paní Hlásková se nejprve ptala, zda jsou dotazy a odpověděla na ně v rámci přednášky a to tak, že je zakomponovala do přednášky, tj. odpovědi na dotazy byly součástí přednášky. Účastníci měli možnost se ptát kdykoli i během přednášky, i jejich odpovědi byly zakomponovány do přednášky. Seminář byl velmi zajímavý, díky metodě zakomponování dotazů do přednášky seminář končil později než bylo uvedeno, to však vůbec nevadilo, obě přednášející, paní Hlásková i PhDr. Kovařovicová přiblížily problematiku pěstounství velice srozumitelným a poutavým způsobem.  

Autorka: Evžena Janovská