Konference Děti a domácí násilí
V poslední době se hovoří o ženách, které jsou oběti domácího násilí. Zapomíná se však na ty nejbezbrannější oběti – na děti, které jsou nuceny vyrůstat v prostředí domácího násilí, ať už jako svědci, či dokonce jako přímé oběti. Domov je pro ně místem plným nebezpečí, strachu, nejistot, bolesti a ponížení. Je třeba více hovořit o těchto dětech.
V poslední době se hovoří o ženách, které jsou oběti domácího násilí. Zapomíná se však na ty nejbezbrannější oběti – na děti, které jsou nuceny vyrůstat v prostředí domácího násilí, ať už jako svědci, či dokonce jako přímé oběti. Domov je pro ně místem plným nebezpečí, strachu, nejistot, bolesti a ponížení. Je třeba více hovořit o těchto dětech. To je důvod, proč se 31. 3. 2016 konala v Národní technické knihovně v Praze konference na téma „Děti a domácí násilí“. Konference se konala pod záštitou ministryně práce a sociálních věcí Mgr. Michaely Marksové. Pořadatelem bylo centrum LOCIKA. Konferenci moderovala patronka centra LOCIKA, herečka Daniela Choděrová. Kromě bohatého programu měli návštěvníci možnost koupit si odbornou literaturu.
V čem spočívá jedinečnost Centra LOCIKA
Vedoucí Centra LOCIKA a dětská terapeutka Bc. Petra Wünschová představila unikátní projekt jménem Centrum LOCIKA. Unikátnost LOCIKY spočívá v tom, že pracuje s celými rodinami. Podporuje je nejen v období krize, jako to dělají krizová centra. LOCIKA vsadila na dlouhodobou podporu, jejímž cílem je obnova zdravých vztahů v rodině, kde panuje domácí násilí. Tuto podporu uskutečňuje pomocí metodiky, služeb pro děti i jejich rodiče a také prostřednictvím spolupráce s institucemi jako je OSPOD, Policie ČR, soudy.
Děti potřebují oba rodiče, rodina má být podle Bc. Petry Wünschové mostem, po kterém děti bezpečně přecházejí, mostem, kde mohou prožívat šťastné dětství. Ve funkční rodině vládnou zdravé vztahy, pro funkční rodinu je charakteristická vzájemná podpora, respekt, autonomie, otevřená komunikace, atmosféra bezpečí. Kontrola, závislost, manipulace, atmosféra strachu a nejistoty jsou naopak znaky prostředí, ve kterém se odehrává domácí násilí. LOCIKA se dívá na situaci očima dítěte, nerozhoduje se pro verzi nikoho z rodičů a naopak narovnává vztahy v rodině.
Mezi další významnou činnost Centra LOCIKA patří osvěta. LOCIKA mimo jiné pořádá kampaň s názvem „Co je domova normální“. Jedná se o video obsahující několik příběhů s tematikou domácí násilí.. Více informací o Centru LOCIKA a jeho činnosti můžete najít na www.centrumlocika.cz. Informace o společnost ACORUS, jehož součástí je Centrum LOCIKA, můžete najít na webových stránkách www.acorus.cz.
Tajemství zavřených dveří
Jedním z charakteristických znaků domácího násilí je skrytost. „Tajemství zavřených dveří“ je symbolem domácího násilí, „Tajemství zavřených dveří“ je také názvem projektu organizace SPONDEA. Organizace SPONDEA je spolu s Odborem zdraví Magistrátu města Brna autorem interaktivního herního programu pro děti, který je učí, jak správně a bezpečně reagovat v případě konfrontace s domácím násilím.
SPONDEA je obecně prospěšná společnost, která již od roku 1998 pomáhá dětem, dospívajícím a jejich rodinám, které se ocitly v těžké životní situaci a potřebují okamžitou pomoc a podporu. Rovněž poskytuje služby osobám ohroženým domácím násilím a nebezpečným pronásledováním a realizuje program na pomoc osobám s agresivním chováním ve vztazích. Více informací o této společnosti můžete najít na webových stránkách www.spondea.cz.
Kazuistika – proměna oběti ve šťastného, aktivního jedince
Děti vyrůstající v prostředí domácího násilí si z tohoto prostředí odnášejí následky, se kterými se dlouhodobě potýkají. O cestě jedné mladé ženy, která vyrostla v rodině s domácím násilím a které se podařilo překonat neblahé následky, hovořila PhDr. Hana Prokešová, odborná garantka Centra LOCIKA v kazuistice s názvem „Všechno bude v pořádku, Beruško“.
Hned v úvodu řekla: „Je třeba spolupracovat s celou rodinou, jinak děti neochráníme.“ Potom se podělila o příběh jedné ze svých klientek, kterou nazvala Marie. Paní Marie navštívila PhDr. Hanu Prokešovou na žádost své matky. Výraz obličeje a držení těla hovořil výmluvněji než slova o tom, co paní Marie prožívala. Byla zosobněním smutku, úzkosti, beznaděje, starosti a ztráty sebevědomí. Hned na první pohled bylo vidět, že radost je pro ni neznámým pojmem. Paní Marie od dětství sdílela utrpení své matky, která byla obětí domácího násilí.
Paní Marie byla nezaměstnaná, svůj čas trávila s matkou a utápěla se v depresi. Návštěvou PhDr. Hany Prokešové začala pro ni pomalá cesta z deprese k radosti a k aktivnímu životu, cesta od bezbranné oběti k jedinci, který prožívá nezávislost a svobodu. Paní Marie se připravovala na rozhodující krok ve svém životě – odpoutat se od rodiny, kde panovalo domácí násilí. Bylo proto třeba, aby paní Marie byla co nejdál od své matky, aby ji matka nekontaktovala a nezahrnovala ji svými prožitky domácího násilí. Paní Marie odjela do zahraničí. Podařilo se jí najít tam práci, ve které je spokojená a žít svůj vlastní život, který zahrnuje i zájmovou činnost.
Po nějaké době pobytu v zahraničí jela paní Marie na krátkou návštěvu k rodičům. O této návštěvě řekla PhDr. Prokešové: „Doma se mi najednou vrátila všechna úzkost a strach. Žila jsem opět život své matky.“ Cesta, kterou paní Marie nastoupila, však stále není u konce, řekla o tom toto: „Žiju bohatý život, avšak uvnitř mám stále blok, který mi brání žít naplno, uvnitř mám stále negativity, kterých se nedokážu pustit.“
Dopady domácího násilí na děti
Domácí násilí má mnoho podob, avšak všechny podoby mají výrazný negativní dopad na děti. Podle Doc. Oldřicha Matouška, odborného garanta Centra LOCIKA je domácí násilí pro organismus stejná zátěž jako dlouhodobý silný stres. S domácím násilím je spojená závislost na agresorovi a podřízení se mu, ponižování a další druhy utrpení. Oběti domácího násilí mnohdy nemají práci, žijí v chudobě, nezřídka čelí exekuci. Výjimkou není ani závislost na alkoholu, drogách.
Zástupkyně Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí, v.v.i. provedly kvalitativní průzkum, který mimo jiné obsahuje i hloubkové rozhovory s mladými lidmi, které v dětství zažili domácí násilí. O jeho první výsledky se podělily s návštěvníky. Cílem výzkumu je zmapování dopadu domácího násilí na životy dětí a jejich potřeb.
Mladí lidé hovořili o svých obavách i o tom, jak řešili své těžké situace. Například: „Neobětovat se dětem jako moje máma, žít svůj život.“ „Představa, že ten chlap bude hodný, bude paráda, a pak mu najednou hrábne a prostě bude jako můj táta, toho se docela bojím.“ „Je třeba se snažit tím nějak proplouvat, hledat si zálibu ve věcech, ve kterých se člověk cítí dobře.“
Tato slova potvrdila i PhDr. Markéta Hrdličková, když hovořila o únicích starších dětí z prostředí domácího násilí. Zajímalo mě, jak si tyto děti mohou poradit s tak těžko řešitelnou situací. „Starší dětí dokáží ledacos vymyslet, například jedna moje klientka, dospívající dívka se přestěhovala k babičce, některé děti zůstávají na internátu a domů jezdí například jednou za dva týdny na sobotu a neděli. Je velký rozdíl, jestli v prostředí domácího násilí žije dítě čtyři dny v měsíci nebo nepřetržitě. Někteří dospívající si najdou ve škole na internetu linku důvěry, zavolají na ni a chtějí řešit problém. Avšak malé děti nedokáží nic vymyslet, jsou příliš malé a díky svému věku příliš závislé na rodičích, mají noční můry, pláčou, přestanou jíst, chodit na nočník, mluvit, chodit.“
Workshopy na téma domácí násilí
Odpoledne čekaly na návštěvníky workshopy, ve kterých měli jedinečnou možnost nahlédnout na problematiku domácího násilí očima dětí, jejich matek i otců. Workshopy vedli zkušení psychologové a terapeuti z Centra LOCIKA a ACORUSu.
Autorka: Evžena Janovská
