Koncert proti strachu

Strach má mnoho podob, ale vždy člověku ztrpčuje život, bere mu radost a brzdí ho v jeho činnostech. Koncert proti strachu pořádá občanské sdružení Tap, jehož hlavním cílem je pomáhat rozvíjet dovedností a schopností osob se zdravotním postižením, pomáhat jim uplatnit se na trhu práce a také podporovat a organizovat společenské a kulturní akce studentů škol Jedličkova ústavu.

 

Strach má mnoho podob, ale vždy člověku ztrpčuje život, bere mu radost a brzdí ho v jeho činnostech. Koncert proti strachu pořádá občanské sdružení Tap, jehož hlavním cílem je pomáhat rozvíjet dovedností a schopností osob se zdravotním postižením, pomáhat jim uplatnit se na trhu práce a také podporovat a organizovat společenské a kulturní akce studentů škol Jedličkova ústavu. Letošní druhý ročník Koncertu proti strachu se konal 11.9. na Střeleckém ostrově v Praze, v den výročíteroristických útoků na Světovéobchodní centrum v New Yorku. Záštitu převzali ministr školství Marcel Chládek a starosta městské části Praha 1 Oldřich Lomecký.

Proč Koncert proti strachu?

Občanské sdružení Tap, jehož dílem je jedinečná kapela The Tap Tap, je pořadatelem mnoha koncertů po celé naší republice, např. Koncertu proti konci světa, který se konal 20.12 2012. Na to, proč občanské sdružení Tap pořádá letos již podruhé Koncert proti strachu, jsem se zeptala jednoho z pracovníků tohoto občanského sdružení. „Strach nemusí být jen z teroristických útoků, mnoho lidí si neuvědomuje, že strach je každodenní průvodce zdravotně postižených lidí. Člověk upoutaný na vozík má strach z obyčejného obrubníku. Měl jsem možnost to poznat, když jsem pracoval jako osobní asistent a doprovázel jsem jednu studentku na vozíku na cestě na vysokou školu. Tehdy jsem poznal, že v Praze číhá na vozíčkáře a nejen na ně, ale také na maminky s kočárky mnoho překážek. Těmi překážkami nejsou jen obrubníky, ale také dlažba, Praha je bariérová.“ Strach z obyčejného obrubníku jsem měla možnost poznat, když jsem absolvovala na invalidním vozíku slalom pod mostem na Střeleckém ostrově. Být na invalidním vozíku neznamená se pouze vézt, ale také to znamená pořádný denní posilovací trénink pro svaly na rukou. S velkou úlevou jsem uvítala písčitý terén po rovině, obyčejný obrubník by pro mě byl nepřekonatelnou překážkou. Uvědomila jsem si, že je potřeba v tomto směru osvěta, zeptala jsem se, jak provádí osvětu občanské sdružení Tap. „ Pořádáme s kapelou The Tap Tap turné po celé republice a seznamujeme veřejnost s problematikou lidí se zdravotním postižením. Součástí turné je i výstava černého humoru, vice na http://www.tttnacerno.cz/. Proti strachu pomáhá humor, na vážné věci je třeba se dívat s nadhledem. My nechodíme na úřady upozorňovat na dané problémy, ale rovnou jednáme, to je účinné. Například tento výtah“, ukázal směrem na výtah, který je spojením mezi Střeleckým ostrovem a mostem Legií pro všechny, kteří nemohou použít schody, „je naše dílo. Lidé na vozíku se bez výtahu nedostanou na Střelecký ostrov. Začali jsme tedy stavět provizorní výtah a najednou lidi z městské části Prahy 1 napadlo, že lidé na vozíku nedokáží sejít a vyjít po schodech a že potřebují výtah. A postavili tento výtah. My dáváme podněty, co je třeba dělat pro lidi se zdravotním postižením. Zdravotně postižení lidé se setkávají s překážkami, které jsou pro nás, lidi bez zdravotního postižení nepochopitelné. Každý ví, že invalidní vozík je kompenzační pomůcka, ne však každý si uvědomí, že kompenzační pomůckou může být i kolo. Pokud některý zdravotně postižený jedinec používá jako kompenzační pomůcku místo invalidního vozíku kolo, může mít problém, pokud chce jet autobusem. Někteří řidiči autobusu nejsou schopni pochopit, že kolo může být i kompenzační pomůcka, přestože o tom hovoří zákon, některé řidiče autobusu to nezajímá, kolo je pro ně kolo a ne kompenzační pomůcka. Naším cílem je, aby lidí se zdravotním postižením mohli žít stejně kvalitní život, jako lidí bez postižení. K tomu by velice přispělo odstranění bariér, ale to je běh na dlouhou trať.“ Poděkovala jsem za informace a šla jsem si vyzkoušet další sporty lidí upoutaných na invalidní vozík. Mnoho lidí si myslí, že lidí se zdravotním postižením, upoutaní na invalidní vozík mají minimum pohybu. Opak je pravdou. Nejenže si pořádně procvičí svaly na rukou při běžném pohybu na vozíku, ale také sportují, např. hrají florbal, provozují lukostřelbu, vrh koulí a také cvičí na posilovacím přístroji. Tyto sporty, kromě florbalu, na který jsem si netroufla, jsem si vyzkoušela a zjistila jsem, že je to opravdu náročné.

Humorem proti strachu

Nejlepším lékem proti strachu je humor, vážné situace je třeba brát s nadhledem, pomáhá to jejich řešení i jejich přežití. Důvodem vzniku putovní výstavy černého humoru byla nejen snaha komunikovat o vážných věcech s nadhledem, ale také podpora celostátní sbírky na dostavbu Jedličkova ústavu v Praze, www.sbirkajus.cz. Návštěvníci Koncertu proti strachu měli možnost podpořit dostavbu Jedličkova ústavu také zakoupením předmětů občanského sdružení Tap, např. potištěných triček, placek. Na Koncertu proti strachu bylo možné nejen navštívit putovní výstavu černého humoru o lidech se zdravotním postižením, ale také shlédnout ukázky paralympijských sportů. O hudební vystoupení se postarala cimbálová muzika Vergariovci, DJ Martin Mikuláš, Bena Havlů, která zahrála na pětiřadý xylofon a skupina The Tap Tap a její host, zpěvák Xindl X. Kapelu The Tap tap tvoří studenti a absolventi škol Jedličkova ústavu. Vystoupení kapely The Tap Tap přineslo návštěvníkům Koncertu proti strachu nejen nezapomenutelný kulturní zážitek, ale bylo také osvětou problematiky života lidí se zdravotním postižením. Píseň „Ředitel autobusu“ v podání kapely The Tap Tap a zpěváka Xindla X hovořila o problému, se kterým se mohou setkat lidé se zdravotním postižením, kteří jako kompenzační pomůcku nepoužívají invalidní vozík, ale kolo, když chtějí jet autobusem. Někteří řidiči autobusu to nejsou schopni pochopit, pro ně „kolo je kolo a kolem zůstane,“ jak se zpívá v refrénu písni. Píseň také obsahovala citaci zákona, který povoluje používat jízdní kolo jako kompenzační pomůcku, a který někteří řidiči autobusu ignorují. Koncert proti strachu přišel osobně podpořit ministr školství Marcel Chládek.

Bez odvahy a silné vůle to nejde

Život se zdravotním postižením vyžaduje odvahu, silnou vůli a také pomoc druhých. Těmi druhými, kteří pomáhají, jsou osobní asistenti i vzdělávací centrum Jedličkova ústavu. Ve vzdělávacím centru musí pracovat takoví učitelé, kteří jsou schopni rozpoznat a rozvíjet schopnosti zdravotně postižených studentů. To je podmínkou, aby se z lidí s postižením mohli stát odborníci a také smyslem a náplní vzdělávacího centra STUDEO. STUDEO je projekt občanského sdružení Tap. Jedná se o jedinečný vzdělávací systém pro lidi se speciálními potřebami. Tento projekt přináší své výsledky a jedním z nich je kapela The Tap Tap. Projekt probíhá již osm let v provizorních prostorách, poskytnutých Jedličkovým ústavem. Občanské sdružení Tap pořádá celostátní sbírku určenou na dostavbu tohoto vzdělávacího centra. Více informací o občanském sdružení Tap a jeho projektu STUDEO můžete najít na webových stránkách http://www.os-tap.cz/  a www.studeo.cz.

Autorka: Evžena Janovská