Koncert muzikantů bez domova a buskerů

Mnoho lidí vnímá bezdomovce pouze jako špinavé, páchnoucí žebráky s asociálním chováním, závislé na alkoholu. A vůbec je nenapadne, že i tito lidé mají co nabídnout. Kdo navštívil ve čtvrtek 12.6 2014 klub Rybanaruby v Mánesově ulici v Praze 3, odnesl si kromě nezapomenutelného kulturního zážitku zkušenost, že i bezdomovci mohou být umělci.

Mnoho lidí vnímá bezdomovce pouze jako špinavé, páchnoucí žebráky s asociálním chováním, závislé na alkoholu. A vůbec je nenapadne, že i tito lidé mají co nabídnout. Kdo navštívil ve čtvrtek 12.6 2014 klub Rybanaruby v Mánesově ulici v Praze 3, odnesl si kromě nezapomenutelného kulturního zážitku zkušenost, že i bezdomovci mohou být umělci. Krátce po příchodu do klubu Rybanaruby jsem se zeptala paní Pavlíny Hajašové, fundraiserky Armády spásy, která byla organizátorem tohoto koncertu, co bylo podnětem k uspořádání této akce a kolik takových akcí Armáda spásy pořádala. „Tuto akci pořádáme poprvé. Oslovili jsme klub Rybanaruby a jsme rádi, že nám vyšli vstříc a umožnili nám uskutečnit tuto akci v jejich prostorách. V naší společnosti je zažitá představa bezdomovců jako nespolehlivých pobudů v páchnoucích hadrech, kteří se opíjejí na ulici a otravují kolemjdoucí žebráním. Touto akcí chceme ukázat, že tato představa vůbec není pravdivá, bezdomovci jsou lidé jako my. Mezi bezdomovci jsou i talentovaní muzikanti. Více o bezdomovcích a o tom, jak se člověk může stát bezdomovcem, se za chvíli dozvíte od mojí kolegyně na přednášce o bezdomovectví.“

Stát se bezdomovcem je snadné

Stát se bezdomovcem je snadné, tak by se dala nazvat přednáška sociální pracovnice, zaměstnankyně Armády spásy. Bezdomovci nejsou nespolehlivá individua s asociálním chováním, závislá na alkoholu. Mnozí z nich nechodí v páchnoucích, špinavých hadrech, ale v čistém oblečení. Bezdomovci jsou lidé jako my, mezi bezdomovci jsou i lidé s vysokoškolským vzděláním, absolventi konzervatoře. Bezdomovci jsou lidé jako my, jediné, v čem se od nás liší, je, že nejsou nikde dlouhodobě ubytováni, nebydlí např. v nájmu nebo ve vlastním domě nebo bytě. Bezdomovci nejsou pouze lidé, kteří přespávají na ulici, mezi bezdomovce patří také lidé ubytovaní v azylovém bydlení. Bezdomovcem se může stát nejen alkoholik, narkoman, jedinec s asociálním chováním, bezdomovcem se může stát i slušný, pracovitý, zodpovědný jedinec. „Stačí jedna jediná situace a život se může obrátit naruby. Podnájemník je kandidát na bezdomovectví. Počet bezdomovců stále narůstá, jednou z příčin je vysoká nezaměstnanost.“ Po těchto slovech vyprávěla příběh jedné ženy, která bydlela v podnájmu a měla pracovní poměr na dobu určitou. Vše bylo v pořádku do té doby, než dotyčná žena onemocněla. Ze strachu, že kvůli nedostatku finančních prostředků přijde o střechu nad hlavou, podepsala revers a nastoupila do práce. Zaměstnavatel jí neprodloužil smlouvu, v brzké době se jí nepodařilo sehnat jinou práci a našetřené peníze neměla. Ne proto, že by byla nezodpovědná a zbytečně utrácela, ale proto, že si neměla z čeho našetřit. Plat, který dostávala, jí pokryl pouze náklady na živobytí. Jelikož neměla na zaplacení podnájmu, skončila jako bezdomovec. „ Bezdomovci nejsou nespolehliví, naši muzikanti bez domova chodili pravidelně na zkoušky. O tom, že jsou mezi nimi talentovaní umělci, se budete moci brzy přesvědčit,“ dodala na závěr přednášky sociální pracovnice Armády spásy.
 

Kdo jsou buskeři?

Na tuto otázku odpověděl v krátké přednášce o pouličních muzikantech jeden z buskerů, pan Ondra. Pouliční muzikanti jsou umělci, někteří z nich jsou z řad bezdomovců, někteří ne. Těm, kteří nepatří mezi bezdomovce a provozují své muzikantské umění na ulici, se říká buskeři. Kategorií buskerů je tolik, kolik je důvodů, proč se člověk stane buskerem. Někteří buskeři hrají na ulici proto, že jsou závislí na alkoholu nebo na drogách a potřebují si vydělat na svoji dávku. Pro jiné umělce je hraní na ulici zdrojem jejich obživy nebo přivýdělku. Jiní umělci se stanou buskery proto, že je baví hrát na ulici nebo si chtějí vyzkoušet svůj talent. Mnozí lidé mylně považují pouliční umění za žebrání a bohužel i mnozí policisté. Pouliční hudba vytváří kolorit města, buskeři chtějí hudbou něco sdělit. Na pouličním umění není nic nepatřičného, ponižujícího, nic, co obtěžuje kolemjdoucí, mnozí slavní muzikanti a zpěváci začínali jako pouliční umělci. Buskeři dodržují kodex, např. nehrají před školami v době vyučování, před úřady v době úředních hodin. Buskeři dodržují noční klid, nehrají po 22. hodině. „Většina buskerů jsou umělci, jsou mezi nimi absolventi konzervatoře, stejně jako já. Bohužel se občas vyskytnou jedinci, kteří nám kazí pověst“, povzdechl si busker Ondra. A dodal: „ Na Můstku, v dolní části Václavského náměstí byl jeden packal, který si pletl pouliční umění se žebráním. Poskakoval v kostýmu indiána, chvílemi mlátil do bubnu, aniž by se namáhal dodržovat rytmus, dával si ruku přes pusu a hulákal inčuču, inčuču, proto jsme mu říkali Inčuču. Naštěstí už s tím trapným předváděním přestal.“ A proč se pan Ondra stal buskerem? Pouliční umění je pro něho nejen přivýdělkem, ale i psychickým ventilem. „ Večer hrávám ve vestibulu metra Hradčanská, pravidelně tam prochází jeden špatný člověk a já mám potřebu mu zahrát,“ sděluje busker Ondra.

Koncert pouličních umělců

Pouliční umělce uvedl autor myšlenky a hlavní koordinátor koncertů muzikantů bez domova a buskerů, pan Oleg Gudzenko, pracovník Armády spásy. „Mnoho komerčních umělců, které slyšíme v rozhlase, televizi potřebují pro své vystoupení špičkovou techniku, zatímco pouličním umělcům stačí minimální vybavení. Někteří umělci se obejdou i bez mikrofonu, vezmou kytaru nebo harmoniku a hrají. Jejich výkon není horší než výkon komerčních umělců. Za chvíli budete mít možnost posoudit schopnosti pouličních umělců.“ Slova pana Gudzenka nebyla žádná nadsázka, koncert buskerů a muzikantů bez domova byl skvělým kulturním zážitkem. Umělce bez domova podpořili buskeři - pan Ondra a hudební skupiny Výplach a Skupina 27. Zeptala jsem se pana Gudzenka, co ho inspirovalo k myšlence uspořádat tuto akci. „ K této myšlence mě přivedlo umění pouličních muzikantů. Když jsem šel po ulici, slyšel jsem je hrát, jejich hraní se mi líbilo. Oslovil jsem je a nabídl jim možnost vystoupení na koncertu s umělci bez domova, kteří jsou našimi klienti. S pomocí svých kolegů jsem zorganizoval tuto akci v klubu Rybanaruby.“ Věděla jsem, že tato akce je první a doufala jsem, že bude mít pokračovaní: „Tato akce je demo verze. To znamená, že je sice první, ale vůbec ne poslední. Je to první vlaštovka, těch akcí bude více a ve větším měřítku. Nejbližší koncert muzikantů bez domova a busekerů se bude konat v těchto prostorách dne 17.10 2014, v den, který připadá na Mezinárodní den boje proti chudobě. Bližší informace se dozvíte na našich stránkách,“ sdělil mi pan Gudzenko.

Na webových stránkách Armády spásy www.armadaspasy.cz se dozvíte nejen bližší informace o konání říjnového koncertu muzikantů bez domova a buskerů, ale také o této organizaci a její činnosti.