V našem prvním květnovém článku jste se mohli seznámit s Nadačním fondem Pečovatel. Nyní přinášíme příběhy klientů, kterým pomáhá Pečovatel s placením asistenční péče.
Příběh Jaroslava K.
Kamarádi ho před 4 lety přivázali bez helmy na motorku. Když jeli po cestě z koupaliště domů, narazili v 50 km/hod do stromu. Řidič a kamarád byl na místě mrtvý a Jára měl vážný úraz mozku.
Jeho diagnóza vigilní kóma se změnila na stav minimálního vědomí. Bojuje a snaží se. Začíná ukazovat palec nahoru, když s něčím souhlasí, zvedá pánev a přitahuje se rukama, více vnímá okolí. Ale jde to pomalu. Od státu nemá nárok na žádnou rehabilitaci, přitom právě nejrůznější formy cvičení mu pomáhají a pro další vývoj jsou nepostradatelné.
Syn potřebuje celodenní péči a pro mě je cvičení s ním fyzicky náročné. Abych zaplatila speciální cvičení, musela jsem si půjčit. Budu vděčná za Vaší pomoc. Jsem si jistá, že další zlepšení bude s Vaší pomocí následovat.
Více se o Jaroslavovi dozvíte na https://pecovatel.cz/pribeh/jaroslav-k
Příběh paní Helenky
Parkinsonova choroba znehybněla paní Helenu natolik, že už se bez cizí pomoc neobejde ve dne ani v noci. S těžkým srdcem proto opustila svůj milovaný Liberec a přestěhovala se ke své rodině do Prahy.
„Kdybych ztratila zaměstnání, nedovedu si představit, co by s námi i s maminkou bylo“ říká dcera paní Heleny.
Je odkázaná na stálou asistenční péči. Pomoc s hygienou, jídlem a doprovodem na toaletu je nezbytná. Psychicky paní Helenu drží nad vodou pravidelné procházky, na které se vždy moc těší.
Rodinné úspory, penze ani sociální příspěvek na uhrazení asistenční služby zdaleka nestačí. Bez nadačních příspěvků by nemohla v klidu dožít u své rodiny.
Více se o paní Helence dozvíte na https://pecovatel.cz/pribeh/helena-j
Příběh pana Karla
Již několik let se potýkám s Huntingtonovou chorobou. Zpočátku jsem potřeboval pomoc jen nepatrnou, ale v současné době potřebuji celodenní péči a můj stav se neustále zhoršuje. Bez pomoci nejsem schopen se najíst, obléci, dojít na toaletu, umýt se, atd. Kvůli svalovým křečím a svalové tuhosti jsem nucen většinu dne trávit na lůžku.
Před dvěma lety mi zemřel otec, který se o mně a mého stejně nemocného bratra staral společně s mou nevlastní matkou. Nyní žijeme s nevlastní matkou sami, neboť bratr záhy odešel za otcem. Matka musela odejít ze zaměstnání, aby mi mohla poskytovat celodenní péči a já mohl zůstat v domácím prostředí. Nemocniční a ústavní atmosféra na mě působí depresivně a můj už tak nedobrý stav zhoršuje.
Asistenční služba je tak pomocí pro mě i mojí mámu, která je již psychicky a fyzicky vyčerpaná z celodenní péče o mne. Asistentka tak mamince pomůže navázat sociální kontakty, odpočinout si a získat dovednosti od profesionálního pečovatele, které pak využívá v péči o mne.
Bohužel naše finanční možnosti nám nedovolují nadále si asistenční služby platit. Pobíráme jen příspěvek na péči, který nám vystačí jen na pokrytí běžných výdajů.
Moc děkujeme za Vaši pomoc.
Více se o panu Karlovi dozvíte na https://pecovatel.cz/pribeh/karel-s
Příběh paní Zuzany
Revmatoidní artritida (RA) se mi zpočátku začala projevovat ranní ztuhlostí zápěstí. Zpočátku se zápěstí lehce rozhýbalo, jenže toto onemocnění je zákeřné v tom, že se postupně přidávají další klouby a ráno se pak rozhýbat trvá delší dobu a navíc rozsah pohybu kloubu se zmenšuje. Já jsem navíc měla tu smůlu, že jsem měla RA juvenilní, což znamená od dětství.
Během let jsem prošla náročnou léčbou infuzemi, zlatými injekcemi, byla hospitalizována ve Výzkumném ústavu chorob revmatických, ale nemoc se mi stále zhoršovala. V roce 2002 jsem začala chodit o berlích a během dalšího roku přestala chodit úplně a od té doby jsem upoutána na lůžko.
Asistenční služba mi pomáhá úplně ve všem, hygienou, toaletou, oblékáním, přípravou jídla, podáváním jídla a pití, nákupem a úklidem.
Bez této pomoci bych se neobešla a nemohla žít doma. Chtěla bych se po letech dostat ven na procházky s vozíkem a povídat si s lidmi.
Více se o paní Zuzaně dozvíte na https://pecovatel.cz/pribeh/zuzana-k