Keramika poslepu?!

O lidech se zrakovým postižením panuje mnoho mýtů. Někteří lidé se domnívají, že ztráta zraku je kompenzována mimořádně dobrým sluchem, hmatem i schopností číst Braillovo písmo. To však není pravda, stejně jako není pravda, že lidé se ztrátou zraku či zbytky zraku nemohou vykonávat žádné aktivity.

 

O lidech se zrakovým postižením panuje mnoho mýtů. Někteří lidé se domnívají, že ztráta zraku je kompenzována mimořádně dobrým sluchem, hmatem i schopností číst Braillovo písmo. To však není pravda, stejně jako není pravda, že lidé se ztrátou zraku či zbytky zraku nemohou vykonávat žádné aktivity. O tom, že i lidé se ztrátou či zbytky zraku mohou žít aktivní život, jsem se přesvědčila 13. června 2015 na workshopu dílny Hmateliér, s názvem Keramika poslepu?! Pořadatelem akce bylo občanské sdružení Okamžik, které provozuje dílnu Hmateliér. Akce se konala v prostorách dvora Milady Horákové 53 v Praze 7, záštitu nad akcí převzala MČ Praha 7.

O vadách zraku a Braillově písmu

Při vstupu do dvora čekal návštěvníky stůl s kompenzačními pomůckami pro nevidomé. Pracovnice občanského sdružení Okamžik, která stála u stolu, mě seznamovala s druhy zrakových vad. Na obrázcích bylo znázorněno, jak vidí okolí lidí s různým postižením zraku. „Někteří lidé se zrakovým postižením mají tzv. trubicovité vidění, což znamená, že vidí okolí, jako kdyby byli uvnitř nějaké roury a z ní se dívali na okolí. Tito lidé vidí z obličeje např. pouze oko nebo ústa, záleží na tom, jak natočí hlavu. Mohou bez problémů číst, dají si noviny nebo knihu blízko k očím a čtou. Lidé se často na ně bohužel dívají jako na podvodníky, když vidí, že mají bílou hůl a přitom čtou. Nechápou, že tito lidé vidí pouze dopředu na několik centimetrů. Do stran nevidí vůbec, proto potřebují bílou hůl.“ U stolu seděla také nevidomá slečna Míša, která mi ukazovala kompenzační pomůcky pro nevidomé. Mezi pomůcky patří také reliéfní obrázky i reliéfní písmo, které mohou nevidomí nahmatat a tím zjistit, co znázorňují.

Věděla jsem, že proniknout do tajů Braillova písma není jednoduché a také jsem věděla, že ztráta zraku neznamená schopnost porozumět Braillovu písmu. Zajímalo mě, jak se slečna Míša naučila Braillovu písmu. „Ztrácela jsem zrak postupně, jako dítě jsem viděla, sice špatně, ale viděla. Chodila jsem do základní školy pro zrakově postižené. Měla jsem velké štěstí na výbornou učitelku, která nás učila kromě běžného čtení a psaní také Braillovo písmo. K výuce jsme používali reliéfní písmo, číslice i obrázky. Bylo nás málo ve třídě, což byla velká výhoda, učitelka se nám mohla věnovat individuálně. K výuce Braillova písma sloužila kostka, na které byla políčka s obrázky žlutých kuřátek. Když jsme podle pokynů učitelky zamáčkli políčko s kuřátky, objevilo se vždy jedno z písmen Braillova písma. A tak jsem se díky paní učitelce naučila bez námahy, formou hry Braillovo písmo. Mnozí lidé si myslí, že my, kteří jsme ztratili zrak, automaticky umíme Braillovo písmo. Avšak ve skutečnosti se ho musíme učit, jako každý jiný člověk.“

Jak se dělá keramika poslepu

Když jsem pozorovala nevidomou paní Libuši, jak zručně vytváří krásné keramické nádoby, pomyslela jsem si, že není nijak složité vytvářet keramické nádoby poslepu. Brzy jsem však byla vyvedena z omylu, když jsem zkusila bez použití zraku vytvořit malou část nádoby. Paní Libuše mi vysvětlila, že způsob, který používá, se nazývá Axmanova technika. Sdělila mi, že měla jedinečnou možnost naučit se tuto techniku přímo od jejího autora. Ukazovala mi, jak si odměřit správné množství z hroudy hlíny i jak z ní vytvarovat tzv. hada a jak ho přiložit k části nádoby. Paní Libuše byla výborná učitelka, vedla moje ruce tak, že se mi bez problému podařilo odměřit správné množství, vytvarovat hada i přiložit ho k části nádoby.

Při mém pokusu o výrobu bez použití zraku jsem zažila, jak vnímají okolní svět nevidomí. Měla jsem možnost zažít, že bez použití zraku, vnímám hmatem jinak než s použitím zraku. Když jsem se dotýkala nádoby, můj hmat byl citlivější, měla jsem pocit, že vnímám strukturu hlíny, což jsem při použití zraku nevnímala. Byla jsem nadšená tím úžasným zážitkem. Paní Libuše se usmála a řekla mi: „Bez použití zraku vnímáte energii hlíny, což při použití zraku vnímá málokdo. Znám ten rozdíl, ztrácela jsem zrak postupně. Je to výhoda i nevýhoda. Výhoda je v tom, že znám barvy a když mi někdo řekne žlutá, tak si jí umím představit, vím, jak vypadá. Další výhodou je možnost připravit se na život bez zraku.“

Paní Libuše působí v Hmateliéru jako lektorka. Kromě toho má také svoji dílnu, ve které vyrábí keramické nádoby. „Bydlím na vesnici a lidé z okolí mají zájem hlavně o keramické nádoby, které používají na zahrádkách. A tak se přizpůsobuji poptávce. Trochu si tím přivydělám, ale výdělek není nijak velký, dělám to hlavně pro radost a pro pocit, že jsem užitečná.“ Paní Libuše mi sdělila, že občas působí také jako průvodkyně „Neviditelné výstavy“ v Novoměstské radnici v Praze 2.

Jeden z pracovníků, kterého jsem pozorovala při výrobě keramické nádoby, mi sdělil, že někteří nevidomí vyrábějí keramické nádoby točením na hrnčířském kruhu. „Při točení na hrnčířském kruhu si člověk může vystačit s hmatem. Když se lidé se zbytky zraku snaží používat zrak, je to naopak na překážku, těmto lidem dáváme klapky na oči, aby se museli spoléhat na svůj hmat. Zbytky zraku jsou příliš málo na to, aby se na ně dalo spoléhat při točení nádoby na hrnčířském kruhu. Hroudu hlíny, ze které má být vytočena nádoba, je třeba nejprve vycentrovat, což trvá dlouho. Potom už je to jednoduché, stačí vědět, co dělat s rukama, aby se z hlíny vytočila nádoba. To se dá snadno naučit pomocí hmatu, nejtěžší je naučit se vycentrovat hroudu hlíny,“ vysvětloval mi.

Návštěvníci workshopu měli nejen možnost pozorovat nevidomé umělce při práci, mohli si také koupit některý z výrobků nevidomých umělců z dílny Hmateliéír a tím přispět na činnost občanského sdružení Okamžik, provozovatele této dílny.

Jak pomoci nevidomým?

• Nelitujte nevidomé, tím jim nepomůžete, zato je vnitřně zraňujete a srážíte jejich sebevědomí.

• Nebojte se nabídnout nevidomým pomoc, jednejte s nimi jako s partnery. Když nabídnete nevidomým pomoc, nejprve je oslovte a dohodněte se o její konkrétní podobě.

• Hovořte s nevidomými, nikoli s jejich průvodci. Ztráta zraku nijak nesouvisí se snížením inteligence, jak se někteří lidé mylně domnívají. Průvodce nahrazuje nevidomému zrak, nevyřizuje za něho jeho záležitosti. Nebojte se při rozhovoru s nevidomými používat slova spojená se zrakem, jako jsou „vidět“, „dívat se“, apod., nevidomí je běžně používají.

• Přistupujte k nevidomým jako k jednotlivcům. Stejně jako ostatní lidé i každý nevidomý má jiné vlastnosti, schopnosti, potřeby, zájmy.

• Mluvte s nevidomými věcně, bez cenzury, popisujte jim svět kolem nás. Někteří vám budou vděční za popis okolí, jiní ocení stručnost. Při popisu cesty se vyvarujte používání ukazovacích zájmen.

• Pokud jde nevidomý sám s bílou holí, vodícím psem a ptá se vás na cestu, popište mu jí tak, aby se mohl řídit vaším popisem, např. „jděte sto metrů rovně a potom zahněte doprava.“ Věty typu „jděte pořád rovně a až uvidíte velký žlutý dům, zahněte doprava,“ jsou mu k ničemu.

• Při doprovodu nevidomého jde vidící průvodce vždy o krok napřed, nevidomý se přidržuje jeho paže a jde na bezpečnější straně. Rychlost chůze určuje pomalejší z dvojice. Před obrubníky, schody, dveřmi eskalátory a jinými překážkami zastavte a popište je. Přistupujte k překážkám kolmo. Před nástupem do autobusu, tramvaje nevidomému řekněte, zda má před sebou plošinu nebo schody a kde jsou madla. Nastupujte první a kolmo. Ihned po nástupu pomozte nevidomému najít pevné madlo.

• Nikdy nechytejte nevidomého za bílou hůl. Je to stejný efekt, jako kdyby vám někdo zakryl oči.

• Nekrmte, nehlaďte, nemluvte na vodícího psa, rušili byste ho při jeho práci bezpečně vést nevidomého.

• Nedělejte věci za nevidomé, které zvládnou sami. Zeptejte se nevidomých, s čím chtějí pomoci. Některé činnosti zvládnou nevidomí sami, u některých činností potřebují pomoc. Když si při pomoci nevidomému nevíte rady, zeptejte se ho, nevidomý ví nejlépe, s čím a jak potřebuje pomoci.

Představení občanského sdružení Okamžik a jeho dílny Hmateliér

Občanské sdružení Okamžik již od roku 2000 profesionálně pomáhá nevidomým. Dobrovolníci spolupracující s občanským sdružením Okamžik pomáhají nevidomým při jejich běžných činnostech i při jejich aktivitách, jsou jejich průvodci i společníky. Občanské sdružení Okamžik pořádá pro dobrovolníky různá školení, semináře, zaměřené na pomoc nevidomým. Mezi další činnosti o. s. Okamžik patří osvětová činnost formou besed, interaktivních zážitkových seminářů, workshopů, vydávání literatury a také provozování dílny Hmateliér. Hmateliér je dílna hmatového modelování, kde nevidomí vyrábějí krásné předměty z hlíny, případně se je učí vyrábět. Výrobky z dílny Hmateliér se prodávají a výtěžek z prodeje putuje na činnost této dílny. Mezi obvyklé techniky, používané ve Hmateliéru patří:

• Axmanova technika hmatového modelování – jedná se o techniku, speciálně vyvinutou pro nevidomé. Technika vychází z přirozených hmatových schopností nevidomých. Podstatou Axmanovy techniky je tzv. „hmatová matematika“, která vychází z proporcí lidské ruky a z prstového měření. Základním stavebním a počitatelným prvkem je tzv. „hmatový had“, z něhož se postupným vrstvením staví kostra nádoby nebo jiného předmětu.

• Vymačkávací technika – vymačkáváním hlíny do forem jsou tvořeny různé předměty. U vymačkávací techniky se pracuje s různými barvami hlíny, používá se i vrstvení hliněných kuliček.

• Technika tvorby z plátů – spočívá ve tvarování výrobku z vyváleného hliněného plátu. Při této technice je však většinou nutná dopomoc vidícího pracovníka.

Více informací o činnosti dílny Hmateliér, o činnosti občanského sdružení Okamžik a o možnostech jeho podpory se můžete dozvědět na webových stránkách http://www.hmatelier.cz/, http://www.okamzik.cz, http://www.nevidomimezinami.cz/

Autorka: Evžena Janovská