Jiří Zbořil: Od pomáhání mě neodradily ani špatné zkušenosti.

Mohli jste se s ním potkat na řadě benefičních akcí, mnohé z nich sám pořádá a mnohé neziskové organizace osobně podporuje. Nyní navázal spolupráci také s BuduPomahat.cz. Jiří Zbořil je absolvent tanečního oddělení pražské Konzervatoře, obor moderní tanec, poté studoval na divadelní fakultě Janáčkovy akademie múzických umění v Brně. Hostoval v Divadle na Vinohradech, v Divadle U Hasičů a v řadě muzikálů. Vidět jsme ho mohli v divadle Skelet Pavla Trávníčka, na scéně Státní opery Praha nebo v pražském komorním baletu Pavla Šmoka. Věnuje se také moderování.

Mohli jste se s ním potkat na řadě benefičních akcí, mnohé z nich sám pořádá a mnohé neziskové organizace osobně podporuje. Nyní navázal spolupráci také s BuduPomahat.cz.

Jiří Zbořil je absolvent tanečního oddělení pražské Konzervatoře, obor moderní tanec, poté studoval na divadelní fakultě Janáčkovy akademie múzických umění v Brně. Hostoval v Divadle na Vinohradech, v Divadle U Hasičů a v řadě muzikálů. Vidět jsme ho mohli v divadle Skelet Pavla Trávníčka, na scéně Státní opery Praha nebo v pražském komorním baletu Pavla Šmoka. Věnuje se také moderování.

Čemu se věnujete nejraději?
Hodně mě baví v současné době pedagogická práce, ale také moderování různých společenských akcí. Jsem původně vystudovaný tanečník a nikdy jsem netušil, že se budu podobným aktivitám věnovat. Také máme zájezdová představení, se kterými jezdíme po celé ČR.

S kterými neziskovými organizacemi spolupracujete?
Aktuálně?? Byl jsem poctěn nabídkou občanského sdružení SMÍŠEK, abych se stal od září patronem jejich integračních školiček. Nabídku jsem s radostí přijal a už teď se těším na spolupráci. O SMÍŠKU vím mnoho a spolupracuji s nimi už od jejich založení. Myšlenka tohoto sdružení se mi moc líbí. Také jsem rád, že jsem potkal  partu bezvadných lidí z UNICEFU v čele s jejich ředitelkou Pavlou Gombou. Začínáme spolupracovat na jejich projektech. Tak to mě také v poslední době hodně naplňuje. Představte si, že jsme ušili ve spolupráci s dětmi a rodiči ze ZŠ Táborská na Praze 4 více  než 140  panenek, které pomohou 140 dětem v Africe. Není to úžasné?? Kdyby se chtěl někdo přidat, je vítán...;-). Několik let také podporuji projekt "Hejbejte se..."  nadačního fondu mé kamarádky a kolegyně Hanky Kynychové, která se věnuje dětem z dětských domovů. Té fandím moc.

Proč jste se rozhodl podporovat neziskovky i prostřednictvím BuduPomahat.cz?
Proč? Protože razím heslo, že když člověk může pomoci, tak pomáhat má, nikdy nevíte, kdy tu pomoc budete potřebovat sami. Projekt BuduPomáhat.cz se mi velice líbí. Podporuje osvětu o neziskových organizacích, což je velice potřebné. Nejenom poskytnout peníze a pomoc, ale také malinko šířit osvětu o neziskovém sektoru a to projekt BuduPomáhat naplňuje.

 

Jaké jsou Vaše dosavadní zkušenosti s neziskovými organizacemi a benefičními akcemi?
Bohužel smíšené. Mám dobré zkušenosti s mnoha neziskovými organizacemi a nadacemi, ale také jsem byl patronem nadace, která mi na dlouhou dobu vzala chuť cokoli dělat a pomáhat. To, že je mnoho lidí, podnikatelů, politiků, kteří se snaží urvat ze společného co nejvíce, tak budiž, je to na svědomí, ale pokud to někdo dělá v neziskovém sektoru a obohacuje se na benefičních akcích a ještě u toho vykřikuje, jak pomáhá, tak to se mi chce zvracet. Promiňte mi ten výraz.

Jaký je Váš nejhezčí zážitek?
Velký zážitek pro mne byly tři benefiční koncerty, které jsem dělal pro Zvláštní školu v Říčanech u Prahy. Bez nároku na honorář vystoupila řada mých kolegů a výtěžek šel na dovybavení školy. Mám obrovskou radost, když jedu okolo školy a vidím, že mají výtah pro vozíčkáře a díky tomu mohou rozšířit spektrum přijímaných dětí. Teď mám radost ze SMÍŠKŮ, kde si myslím, že bych mohl být zase na chvíli prospěšný tam.

A nějaké negativní zkušenost?
O těch jsem už tady mluvil. Moc se mi to ani nechce rozvádět. Je to na svědomí těch samotných lidí. Odejdou z jedné nadace a ejhle, najednou vyplavou v jiné nadaci a pokračují směle s úsměvem "ve svém díle".   Od těch hodně daleko a už nikdy více.

Máte nějakou radu, jak se rozhodnout, kterou neziskovku podpořit?
Zjistit si o ní co nejvíce, zajít tam, prožívat s nimi jejich činnost a aktivity a pomalu vycítit, co potřebují, jakou formu pomoci a pustit se do toho. Myslím si, že by to měl udělat každý. Těch oblastí je mnoho, takže si každý najde určitě to své.

Co Vám pomáhání jiným přináší?
Ani nevím. Je to pro mě přirozené a asi, kdybych měl odpovědět jedním slovem, RADOST. Mně se podařilo splnit si své životní sny, jsem šťastný a rád dělám šťastné i lidi okolo mě.

Proč se Vy i Vaši kolegové tak často zapojujete do podpory jiných?
Podporujeme tak často, jak je potřeba. Každý pomáhá tím, co umí nebo jaké má možnosti. Tím, že je člověk nějak mediálně známý, může pomoci přitáhnout lidi, sponzory a pod., ale jsou i lidi, kteří pracují v těch organizacích a nikdo o nich neví nebo pomáhají nezištně. Mám kamaráda, který posílá každý měsíc na Konto bariéry, na zdravotního klauna a na pejsky a nikde to neprezentuje. Jen to dělá. Krása - nemyslíte? Z kolegů si moc  vážím třeba Marcely Březinové, která nepřemýšlí nad tím, jestli ano nebo ne, prostě je potřeba, tak to udělá. Totéž kolegyně a kamarádky - Gabriela Vránová, ta zase podporuje a pomáhá společnosti Parkinson, Libuška Vojtková je tváří společnosti, která se věnuje dětské cukrovce, a tak bych mohl jmenovat řadu dalších kolegů.

Jak všichni víme, řada umělců se do benefičních aktivit běžně zapojuje, někdo více, někdo méně. Tak proč bychom nemohli i my ostatní, i když nejsme tolik vidět? Jirko, děkujeme za rozhovor a těšíme se na spolupráci :)

S Jiřím Zbořilem se můžete potkat 4.6. v hudebním klubu pražské restaurace U vodárny v pořadu s Miluškou Voborníkovou. Více zde : www.budupomahat.cz/akce/usmev-je-lek-1