Festival Mluvící ruce

Uvědomila jsem si, že mají lepší výrazové prostředky, lépe vyjadřují emoce než my, kteří používáme hlas. Znakový jazyk není pouze pohyb rukou, lidé se ztrátou sluchu hovoří celým tělem včetně obličejové mimiky. Jejich svět je tichý, ale bohatý. Škoda, že není více akcí, na kterých mohou lidé se sluchovým postižením předvést své umění a ukázat nám bohatství kultury neslyšících.

Mluvící ruce je divadelní přehlídka tvorby neslyšících umělců, kterou pořádá každým rokem Česká unie neslyšících. Letošní 17. ročník této přehlídky se konal 1.11 2014 v divadelním sále klubu Rock Café v Praze 1. Akce Mluvící ruce je ukázkou bohatství kultury neslyšících.

Divadelní přehlídku Mluvící ruce zahájily moderátorky Markéta Maradová a Markéta Dvořáčková. Po zahájení předaly ceny dvěma vítězkám výtvarné soutěže na téma „Co je v kouzelném klobouku“, Tamaře Zůdorové a Lauře Svozilové, žákyním ZŠ pro sluchově postižené v Praze 5, Výmolova 169. Jejich obrázky i obrázky dalších soutěžících si bylo možné prohlédnout během přestávek na chodbě.

Skupina Nepanto (název je od slov ne, které znamená neslyšící a panto, které znamená pantomima) předvedla pantomimu s názvem Brýle, v níž ukázala, že se na jednu věc dá dívat z různých úhlů pohledu. Každý druh brýlí v této pantomimě představoval jiný úhel pohledu. Po ní vystoupila Hudební skupina Hands Dance, která předvedla, že je možné zpívat i bez použití hlasu. Za doprovodu hudby zazpívala pomocí rukou známé písně Petěrburg, Mě se líbí Bob a Spící lucerna. Do zpěvu pouze pomocí rukou se zapojuje celé tělo, jedná se o velice názorné vyjádření obsahu textu i hudby, které je hlasem nevystižitelné. Je to jedno z bohatství kultury neslyšících, vlastně Neslyšících. To znamená, nejen lidí se sluchovým postižením, ale lidí, kteří mohou být právem hrdí na svoji bohatou kulturu.

Skutečnost, že se příběh dá vyprávět i beze slov předvedly sestry Tamara a Laura Zůdorovy, finalistky soutěže Hledáme tiché talenty ve svém představení nazvaném Kočičky. Obě sestry vyprávěly příběh o výletě kočiček, a co na něm zažily. Po nich vítězky soutěže Hledáme tiché talenty, Veronika Mikulová a Věra Lištvanová ze skupiny You & Me předvedly akrojógu.

Beze slov se dá vyprávět nejen příběh, ale také přednášet poezie. Umělkyně Michaela Fabišíková Kosiecová svým přednesem básně pomocí znakového jazyka dala nahlédnout do bohatství vyjadřovacích prostředků neslyšících. Pomocí znakového jazyka i tance mnohem více vystihla obsah i smysl básně než by dokázala vystihnout recitátorka slovy. Obsahem básně jsou otázky a obavy rodičů, kteří se dozvěděli, že se jim narodí neslyšící dítě. Otázky, jak s ním budou komunikovat a obavy, že jim jejich dítě nebude rozumět a oni nebudou rozumět jemu.

Hudební skupina CAVA ukázala na svém představení, jak mohou spolupracovat slyšící i neslyšící umělci. V podání této skupiny zazněly písně zpívané hlasem a současně znakovým jazykem. Večer uzavřel film z multimediální tvůrčí dílny.

Součástí večera byla také volná zábava, která mi dala možnost více nahlédnout do světa neslyšících. Když jsem je pozorovala, jak se dobře baví, vůbec mi nenapadlo je litovat, že mají postižení sluchu. Naopak jsem si uvědomila, že mají lepší výrazové prostředky, lépe vyjadřují emoce než my, kteří používáme hlas. Znakový jazyk není pouze pohyb rukou, lidé se ztrátou sluchu hovoří celým tělem včetně obličejové mimiky. Jejich svět je tichý, ale bohatý. Škoda, že není více akcí, na kterých mohou lidé se sluchovým postižením předvést své umění a ukázat nám bohatství kultury neslyšících.

Stručně o České unii neslyšících, pořadateli akce Mluvící ruce

Česká unie neslyšících vznikla na jaře v roce 1990 za účelem ochrany a prosazování práv, zájmů a potřeb lidí se sluchovým postižením. Tato organizace sdružuje všechny, kteří se zajímají o problematiku a specifickou kulturu neslyšících. Česká unie neslyšících každým rokem pořádá akci Mluvící ruce, na níž seznamuje širokou veřejnost s bohatstvím kultury neslyšících a s jejími specifiky. Česká unie neslyšících přispívá k informovanosti široké veřejnosti o potřebách neslyšících, jejich odlišném jazyku i kultuře. Cílem této organizace je také bourání komunikačních bariér mezi lidmi se sluchovým postižením a širokou veřejností. Jednou z aktivit této organizace je pořádání kurzů základů českého znakového jazyka pro veřejnost. Česká unie neslyšících zajišťuje tlumočení do českého znakového jazyka i jiné způsoby komunikace pro ty, kteří neovládají český znakový jazyk. Tlumočnické služby probíhají nejen v prostorách České unie neslyšících, ale také v terénu, tj. tam, kde je dotyčný potřebuje, např. u lékaře, na úřadě. Česká unie neslyšících pomáhá také sluchově postiženým lidem najít zaměstnání. Jednou z dalších činností této organizace je pořádání výstav umělců se sluchovým postižením, v prostorách této organizace mají aktivity i zájmové kluby lidí se sluchovým postižením, např. klub rybářů, klub šipek, klub žen, klub seniorů, aj. Vice informací o České unii neslyšících a její činnosti je možné najít na webových stránkách www.cun.cz.

Autorka: Evžena Janovská