Farmář, který se dostal z nemoci díky práci, která ho baví

Bez ní bych nebyl, tam kde jsem. Hodně jsem vytrpěl, ale i hodně získal. Poznal sám sebe, zjistil, že když se problémy řeší, tak posilují. Život je cesta. A je na každém, jakou cestou se vydá. Myslím, že jdu správným směrem.

Měla jsem možnost osobně se setkat se zajímavým a veselým člověkem. Bylo to na velmi přínosném kurzu Symbióza  - „Kurz redakční práce a komunikace s veřejností“, který se uskutečnil v rekreační oblasti Líchovy nedaleko města Sedlčany. Dozvěděla jsem se o tomto člověku řadu zajímavostí - čím vším si v nemoci prošel a jak se z ní dostával. Také jak pomáhal dalším lidem svým životním příběhem. Jelikož mě jeho příběh velmi upoutal, rozhodla jsem se ho požádat o rozhovor. Byla jsem šťastná, že se z nemoci díky práci dostal. Navíc ho jeho práce velmi baví a našel tak nový smysl života. Tento člověk si prošel řadou diagnóz psychických onemocnění a je příkladem pro další lidi, jak na sobě můžou ještě zapracovat. Co se mně u jeho práce farmáře líbí, je to, že jeho zelenina a drůbež je pěstována a chována bez chemickým přípravků. To je právě to, co v řadě dnešních supermarketů chybí. Mít zeleninu i maso bez chemických přísad, které škodí zdraví. Kéž by těchto farmářů v naší zemi přibývalo, protože to, co jíme, se ukládá v našich tělech a to se pak odráží i na  našem zdraví. Nyní už slíbený rozhovor s farmářem - panem Vlastimilem Pitnerem.

1) Co byste o sobě řekl čtenářům našeho webu?

Celý život jsem se snažil pracovat na sobě, neustrnout, věci a problémy řešit. Leckdy to nebylo díky mým psychickým problémům lehké, ale i to se dá, díky odborné pomoci, vlastním přičiněním a poznáním změnit, léčit. Co se týče práce a kariéry, tam jsem plně spokojen. Našel jsem se.  V čem jsem dobrý a co mě bude nejen živit, ale i těšit.
2) Jak začal Váš životní příběh boje s nemocí. O jakou diagnózu se jedná a čím se projevuje?

Začalo to v mých asi 25 letech - úzkostmi, depresí, které jsem léčil pouze léky. Bylo toho více. Od neurotických obtíží, sociální fobie, deprese po manio-depresivní stavy.
3) Jakou práci děláte? Jak jste se k ní dostal?

Podnikám v zemědělství, jako farmář, dělám přímý prodej. Po domácku chovám drůbež, pěstuju zeleninu zahrádkovým způsobem v BIO kvalitě a lidem to čerstvé vozím až do domu. Jsem vystudovaný zootechnik - SZTŠ, obor pěstitel-chovatel. Takže pracuji v oboru, ale vymyslel jsem si vlastní způsob prodeje i chovu. Trvalo to asi 15 let, zákazníci mi přibývali postupně, ale nyní jich už mám tolik, že 3 roky už pracuji jako OSVČ.
4) Jaké jsou Vaše zájmy a koníčky?

Zájmů je hodně, ale jsou závislé od mého času, kterého je čím dál míň. Především mě baví má práce, těší mě spokojenost zákazníků. Dá se říct, že mě to "drží při životě". Rád cestuji, jsem rád v přírodě, miluji hory v zimě i v létě. Rád zajdu do kina, divadla. Do mých zájmů se dá zařadit i má práce jako konzultant v o. s. VIDA (http://www.vidacentrum.cz/)  tam duševně nemocným ukázat jim cestu a zařadit se do života.
5) Co nebo kdo Vám v době nemoci nejvíce pomohl?

Nejvíce mi pomohla metoda léčení-psychoterapie, kvalitní odborná pomoc, vlastní přičinění i vzdělávání a práce v o. s. VIDA.
6) Co byste doporučil ostatním lidem s duševním onemocněním?

Věřit odborníkům, nepodceňovat léky. Pak se nebát nemoc přijmout, uvědomit si, že je to nemoc. Dá se jako každá nemoc léčit a mnohdy i vyléčit. Být vytrvalý, pracovat sám na sobě. Jen odborná pomoc nestačí. Důležité je spolupráce a aktivita. Nevzdávat se a bojovat. Najít si, co každému jednotlivému pomáhá. Nelze paušalizovat, co je všelék. Léčení je cesta, mnohdy dlouhá. Já jsem se držel hesla „Co mě nezabije, to mě posílí“. Nebo „je lepší udělat něco, než neudělat vůbec nic“. A nebo „Když ti někdo hází klacky pod nohy, zatop s nimi“.
7) Jak vnímáte neziskové organizace, které pomáhají lidem s duševním onemocněním v porovnání s psychiatrickými léčebnami?

Určitě mají důležité postavení v systému léčení duševně nemocných. Je to alternativa klasických postupů léčby a  měla by se čím dál více propagovat a podporovat.
8) Co byste změnil v této oblasti,  kdybyste měl  takovou možnost a pravomoc?

Změnil bych financování, platby u zdravotních pojišťoven - finančně podporovat tuto extra morální péči a i více ji propagovat.
9) Čeho byste chtěl v životě dosáhnout?

Plné životní spokojenosti, zdraví, stále se těšit a být prospěšný svému okolí.
10) Jak a proč Vám pomohla nezisková organizace ve Vašem růstu? Můžete nám sdělit, jak jste v ní byl zaangažován a co Vám to dalo do života?

Pomohla mi smířit se s nemocí. Nestydět se o sobě a svých problémech mluvit. Být prospěšný pro ostatní lidi s duševním onemocněním. Předávat jim své zkušenosti s nemocí, ukazovat cestu. To, že i přes svůj "hendikep" - duševní nemoc, jsem "použitelný". Naopak mých zkušeností je využíváno k mé práci i tam. Zvyšoval jsem si tam vzdělání díky mnoha kursům. Prohloubilo se mé sociální cítění a empatie. Poznal jsem mnoho bezva lidí, lidskost, toleranci, soucítění. Poznal jsem mnoho míst naší krásné vlasti, většinou to byla pro mě relaxace, odreagování, ne práce.
11) Co se u Vás díky Vašemu onemocnění změnilo ve Vašem životě?

Bez ní bych nebyl, tam kde jsem. Hodně jsem vytrpěl, ale i hodně získal. Poznal sám  sebe, zjistil, že když se problémy řeší, tak posilují. Život je cesta. A je na každém,  jakou cestou se vydá. Myslím, že jdu správným směrem.

Odkaz na webové stránky farmáře Vlastimila Pitnera: http://www.stastnekure.cz/