Domovy pro seniory neznamenají automaticky bezpečí

Sociální pobytová zařízení, mezi které patří i domovy pro seniory a seniorky, by měly být bezpečným místem, kde se jejich obyvatelé budou cítit komfortně. V ideálním případě by měli mít dostatek sociálního kontaktu, adekvátní péči, dobré jídlo, své soukromí a především pocit bezpečí. Bohužel ne vždy se jim všeho uvedeného dostává a některá pobytová zařízení mohou být pravým opakem. Místo toho, aby se nový domov stal místem pro důstojné stáří, se v nich mohou odehrávat hrůzy, které podzim života změní v nekončící utrpení.

Počty případů rostou

„Dlouhodobě pozorujeme nárůst případů domácího násilí, a to nejen v domácím prostředí, ale i v pobytových sociálních službách, kam se senioři a seniorky uchylují s vidinou důstojného a poklidného stáří a zajištěné péče. Největší nárůst takových případů evidujeme mezi rokem 2018 a 2019, kdy jsme na naší lince důvěry Senior telefon zaznamenali téměř o 50 % víc hovorů týkajících se problémů v těchto zařízeních, které se klasifikují jako týrání,“ popisuje současnou situaci František Horák, vedoucí linky Senior telefon.

Není to jen o fyzických útocích

Důležité je podotknout, že za týrání se nepovažují pouze fyzické útoky, spadá sem i týrání psychické, ekonomické, sexuální či zanedbávání péče. Právě duševní utrpení, jak je psychické týrání charakterizováno Světovou zdravotnickou organizací, do nějž patří verbální útoky, urážky, vyhrožování, zastrašování, ale i nedostatek respektu k soukromí a osobnímu majetku, je často předstupněm dalších útoků.

Velká část veřejnosti, a to včetně vyškoleného personálu, který o seniory a seniorky ve společných pobytových zařízeních pečuje, si neuvědomuje, že právě i omezování svobody, soukromí nebo necitlivý přístup spadá do kategorie týrání. „Stejně velkým problémem pak je, že obyvatelé domů pro seniory a jiných pobytových zařízeních nemají možnost o svém problému mluvit. Vzhledem k nedostatku soukromí, strachu a třeba i k absenci možností spojení se s vnějším světem nám ti, kteří se stali obětí násilí nebo psychického týrání, nemohou říct, co se za zdmi domova skutečně děje,“ upozorňuje František Horák.

Právo na sexuální život

Naprostou nutností je, aby domovy pro seniory napříč Českou republikou, a to i ty menší, zaměstnávaly pouze kvalifikovaný personál, který ví, jak se ke klientům chovat. Mělo by být nezpochybnitelné, že i ti, kteří své stáří tráví v těchto sociálních pobytových službách, mají právo na své soukromí, majetek nebo sexuální život. „Bohužel jsou známé i případy sexuálního týrání či takové situace, kdy personál sociálních zařízeních nerespektuje právo na sexuální život. Naprostým tabu je bohužel i téma LGBT seniorů a seniorek, kteří třeba celý svůj život prožili pod rouškou tajemství,“ upozorňuje František Horák.

Jak postupovat v případech týrání?

„Oběti násilného chování by se měly okamžitě pokusit přerušit kontakt s násilníkem a zavolat Policii České republiky, což je v těchto zařízeních velmi komplikované. Z toho důvodu je dobré se spojit s někým blízkým, komu lze důvěřovat a přes kterého lze celou problematiku řešit.

Případně se může oběť obrátit na linku důvěry Senior telefon 800 157 157, kde jim naši odborníci a konzultanti navrhnou, jak lze právě jejich individuální situaci řešit. Linka je bezplatná a funguje nonstop,“ radí František Horák.

Na změně k lepšímu musíme pracovat

Násilí na seniorech a seniorkách je velkým problémem, který bohužel z naší společnosti nemizí. Lze ho však eliminovat vzděláváním sociálních pracovníků a všech zaměstnanců pobytových sociálních služeb, a také systémovou osvětou o tom, že i starší lidé mají stejná práva jako my všichni ostatní.