Destigmatizace a jeho iniciativa NA ROVINU - o projektu s Lenkou Czereovou

Již několik let probíhá v České republice reforma psychiatrie. Jednou z důležitých součástí reformy je i projekt Destigmatizace a jeho iniciativa NA ROVINU. Regionální specialistkou za Zlínský kraj je také paní Lenka Czereová. Jejím hlavním cílem je zmírnit bariéry mezi lidmi se zkušeností s duševním onemocněním a mezi lidmi bez této zkušenosti. Důležitou změnou v Reformě psychiatrie je přesun z psychyatrických léčeben do komunitní péče i do tzv. CDZ (Center duševního zdraví). Paní Czereová vystudovala speciální pedagogiku se zaměřením na dramaterapii a poté začala studovat psychologii. Pracovala jako vedoucí sociální rehabilitace ve Vyškově v neziskové organizaci Piafa. Tam získala hodně zkušeností a také osobních příběhů lidí s duševním onemocněním. Tato oblast ji baví a naplňuje. Má ráda cyklistiku, brusle i jiné sportovní aktivity. Také si ráda zahraje divadlo. Šest let pracovala jako dobrovolník v Psychiatrické nemocnici v Kroměříži. Jelikož jsem se chtěla dozvědět o něco více, rozhodla jsem ji požádat o tento rozhovor.

Jak jste se dostala do projektu Destigmatizace - aktivity Narovinu?
Na začátku mě oslovila bývalá kolegyně z projektu SPOLU, Barbora Chvátalová, že se rozjíždí projekt Destigmatizace – později iniciativa NA ROVINU a hledají regionální specialisty. Když mě oslovila, hned jsem věděla, že je to konečně to, co mě baví a já hned kývla.
Co je jeho hlavním cílem?
Pokud bych měla odpovídat formálně, tak tato iniciativa se snaží o destigmatizaci duševního onemocnění. To znamená, že se snaží vzdělávat různé skupiny lidí v tom, co obnáší duševní nemoc, jak lidé s duševním onemocněním žijí a vypadají a hlavně, co cítím já jako velké téma, že s duševním onemocněním se dá žít relativně běžný život a dá se z něj zotavit.
Jaké akce už proběhly  v rámci této aktivity v rámci celého Zlínského kraje?
Iniciativa NA ROVINU funguje v kraji aktivně od září 2018. Na začátku jsme objížděli region a představovali iniciativu NA ROVINU. A v průběhu děláme školení pro veřejnou správu (konkrétně Úřad práce Zlínského kraje), pro lidi se zkušeností s duševním onemocněním, pro rodinné příslušníky lidí s duševním onemocněním, pro veřejnost (besedy s lidmi s duševním onemocněním) a připravujeme další akce.
Proč je důležité, aby se lidé se zkušeností s duševním onemocněním aktivně zapojili do této aktivity?
Myslím si, že momentálně je poměrně otevřené téma reformy psychiatrické péče. Je velká šance se aktivně zapojit do reformního úsilí a lidi se zkušeností s duševním onemocněním by měli dostat prostor, aby mohli do tohoto dění zasáhnout, protože mají osobní zkušenost dobré i ne tak dobré praxe.
Dalším tématem je vznik skupin lidí s duševním onemocněním. Z vyprávění přátel, kteří jsou obohaceni o zkušenost s duševním onemocněním, vyplývá, že nemoc bohužel bere některé přátelé ze života a je důležité si najít nové přátelé. Kdo jiný může porozumět lidem se zkušeností s duševním onemocněním lépe než člověk, který si ho prožil na vlastní kůži?
Jaká je zpětná vazba široké veřejnosti na tyto aktivity?
Musím říct, že popravdě moc nevím. Myslím si, že iniciativa není zas až tak moc vidět a slyšet. Takže o nás ani široká veřejnost možná neslyšela. Každopádně z našich setkávání s různými lidmi vyplývá toto působení velmi pozitivně. Školení přijímají velmi vstřícně a jako velkou potřebu se o duševním onemocnění něco nového dozvědět a hlavně vědět, jak s takovým člověkem komunikovat atd.
Co plánujete do budoucna?
Projekt funguje do r. 2022, takže už toho času moc nemáme. Plánujeme pokračovat ve školeních – pro záchrannou zdravotnickou službu, pro poskytovatele sociálních služeb, pro rodinné příslušníky a další. Pokusíme se podpořit vznik svépomocných skupin lidí s duševním onemocněním a také přispějeme aktivitami při dnech duševního zdraví v regionu.
Jak tuto aktivitu propagujete?
S propagací nemáme tolik zkušeností. Fungujeme na sociálních sítích, máme webové stránky a pokoušíme se zapojovat obce, instituce a šířit to mezi lidi.
Kolik lidí se zkušeností s duševním onemocněním se už do projektu zapojilo v rámci celého Zlínského kraje?
Na tuto otázku neumím upřímně odpovědět. V rámci iniciativy NA ROVINU děláme výzkum, který ale vede jiné pracoviště a my nemáme přístup k datům. Ovšem pokud jde o můj nekvalifikovaný odhad, tak jsme mohli přímo oslovit kolem 100-150 osob se zkušeností s duševním onemocněním. Není to naše jediná skupina, se kterou pracujeme. V iniciativě NA ROVINU máme 6 cílových skupin.
Proč jste se rozhodla spolupracovat právě s lidmi s duševním onemocněním?
Nevím. Vždycky jsem chtěla pomáhat lidem, a proto jsem se rozhodla studovat na univerzitě speciální pedagogiku se zaměřením na dramaterapii. Jak jsem se více ponořovala do studia a různých praxí, zjistila jsem, že mi asi nejvíce vyhovuje pracovat s lidmi se zkušeností s duševním onemocněním. Začala jsme vést dramaterapii jako dobrovolník v Psychiatrické nemocnici v Kroměříži a tím začala velká fascinace duševními nemocemi.
Jsou tito lidé užiteční pro naši společnost?
Tato otázka mi přijde velmi zvláštní. Jako kdybychom se ptali, jestli jsou třeba ženy užitečné pro naši společnost a proč?
Ale asi chápu, proč se ptáš... Rozhodně ano. Stejně jako v běžné populaci jsou lidé více užiteční a méně užiteční. Mnoho lidí prosedí život doma před televizí a nikdo si ho nevšímá, protože si to takto vybral a je to jeho rozhodnutí. Pak jsou někteří lidé s duševním onemocněním, kteří v důsledku onemocnění preferují být doma v klidu a doživotně užívat léky. Ale těch si všímáme, protože je neužitečný, protože sedí jen doma a ničím do společnosti nepřispívá, protože má přece to duševní onemocnění. Ale jsou i jiní lidé a to stejně jako v běžné společnosti, kteří se aktivně zapojují, bojují a jdou si za svým. I toto umí lidé s duševním onemocněním, přestože je to někdy pro ně těžší a vyčerpávající. Takže bych to hodnotila, že to asi záleží na každém z nás, jak moc chce být užitečný pro společnost.
A velmi užiteční a přínosní jsou lidé, co si prošli duševní nemocí a dokážou se postavit před lidi a povykládat jim svůj osobní příběh. Mohou nám takto ukázat, jak je velmi nepředvídatelné, kdy nemoc zaútočí a koho si vybere. Také ukazují cestu, že duševní nemoc neznamená v životě konečnou, ale dá se odrazit ode dna a jít dál. A v neposlední řadě ukazují tu krásnou jinakost ve společnosti. Vždycky, když slyším nějaký takový příběh, jsem ráda, že jsem si tím nemusela sama projít a vážím si toho, že to zvládli.
Určitě by se dalo najít spoustu dalších způsobů, jak jsou lidé se zkušeností s duševním onemocněním užiteční – jsou matkami / otci, dcerami / syny, sestrami / bratry, zaměstnanci, kamarády, herci, umělci, řemeslníky...
Více o iniciativě: www.facebook.com/iniciativaNAROVINU/
Autor: Dana Mičolová