Daruj úsměv Kongu

  • 30. 04. 2013
Daruj úsměv Kongu
Seznamte se s občanským sdružením, které pomáhá v Kongu. A máte-li doma cokoliv, co nepotřebujete, věnujte a pomozte tím druhým.

Seznamte se s občanským sdružením, které pomáhá v Kongu. A máte-li doma cokoliv, co nepotřebujete, věnujte a pomozte tím druhým.

U zrodu občanského sdružení MAMA MUNDELE stála paní Veronika Ndombasi, která Kongo navštívila. Přečtěte si, proč mama mundele a co vedlo paní Veroniku a její spolupracovníky k založení občanského sdružení:

 

Mama mundele - v překladu do češtiny bílá máma je z jazyka lingala,  používaného v některých oblastech Demokratické republiky Kongo .
 Demokratickou republiku Kongo jsem navštívila v říjnu 2011. Při cestování touto krásnou zemí, jsem se snažila navštívit hodně malých vesnic a seznámit se s místními zvyky a tradicemi. Jelikož jsem cestovala se svým manželem konžské národnosti, byl přístup k místním obyvatelům sice jednodušší, ale tak jako "pražák" na moravě se ani manžel nevyznal v místních zvyklostech a i on sám občas na vsi působil spíše jako cizinec z jiného světa.
Již dnes chápu, jak se musí cítit afričan, který u nás přijede na menší město či do vesnice a všude kolem se nese téměř neslyšitelné, ale zřetelné černoch podívej mami černoch. Lidé Konga jsou více bezprostřední a tak z neslyšitelného mundele, mundele (v překladu bílá) je brzy hlasitý pokřik doprovázený smíchem a neostýchavým prohlížením si mne od hlavy až k patám . V mnoha afrických zemích nevyjímaje Konga se vdané ženy nazývají mama (v překladu máma) a není důležité, zda jste opravdu matkou, či ne. Zkrátka jste ve věku, kdy můžete být matkou a slušné chování je tak každou ženu oslovovat mama. Celou naší měsíční cestu tedy provázel pokřik mama mundele (bílá máma) či mundele mama a myslím, že na mnoha místech jsem byla první mama mundele, kterou kdy místní děti viděli. Z této cesty, která vedla z oblasti Kinshasa až na pobřeží k městu Muanda a trochu jinou cestou zpět, jsem si přivezla plno nevšedních zážitků a nápad na pomoc místním chudým dětem,  který se právě začíná realizovat.
 
 
JAK NÁS TO NAPADLO?
 
                                                „ Každý velký čin se zdá být zpočátku nemožný“
                   Thomas Carlyle
 
Při naší cestě po Demokratické republice Kongo jsme zažili mnoho zážitků a viděli mnoho lidských osudů. Převážně jsme cestovali autem, což nám dávalo možnost zastavit se v mnoha malých vesnicích i menších městech, kde autobus vůbec nestaví. V Kongu tak jako v mnoha jiných zemích je velký rozdíl mezi životem na vesnici a ve městě .
Na vsi často chybí základní potřeby a lidé jsou zvyklí putovat pěšky na velké vzdálenosti ať za prací, nákupem, prodejem či do školy . Děti můžete vidět v oblečení, které nevyhovuje jejich věku a ani již neplní svou funkci. U cesty si hrají děvčata s panenkou bez hlavy a chlapci pobíhají za zpuchřelou pneumatikou, protože jiné lepší hračky nejsou k dispozici. Ve školách, které si děti musí platit je nevalné vybavení a školní lavice se drží na nohou jen silou vůle.
Na první větší zastávce ve města Boma, jsme měli možnost bydlet na místní faře, která byla propojena se školou a kde nám bylo umožněno se seznámit s místní problematikou ve školství. První a největší problém je samozřejmě zpoplatnění i základních škol, což přináší rodičům i dětem nelehké rozhodování, které či zda vůběc některé dítě budou moci poslat do základní školy. Problémem není pouze školné, ale rodiče musí pořídit i uniformu a veškeré školní pomůcky a to při velkém počtu dětí v jedné rodině není vždy možné. Proto se stává, že rodiče upřednostňují pro studium chlapce před dívkami.
Měli jsme možnost promluvit i s učiteli, kteří mají velmi malé příjmy a často pracují v nevyhovujících podmínkách a k dispozici mají jen velmi omezené prosředky k výuce.
Ve městě Boma jsme navštívili i místní sirotčinec, který vedou řádové sestry a který žije převážně jen z pomoci ostatních lidí a místní charity vedené diecézí.
Zde jsme se poprvé setkali s biskupem Cyprienem Mbukou, který nám pomohl lépe pochopit zdejší problematiku. Již dříve jsem přemýšlela o možnosti pomáhat chudým lidem v Africe, ale zde k nám tato možnost přišla sama, aniž bychom ji vyhledávali a to prostřednictvím prosby místního biskupa. Během dlouhého rozhovoru na toto téma jsme se shodli na podobné myšlence založené na společné spolupráci a přislíbili jsme, že se pokusíme ji zrealizovat


Více zde: http://www.mamamundele.cz/proc-mama-mundele-/
Mama mundele - v překladu do češtiny bílá máma je z jazyka lingala,  používaného v některých oblastech Demokratické republiky Kongo .
 Demokratickou republiku Kongo jsem navštívila v říjnu 2011. Při cestování touto krásnou zemí, jsem se snažila navštívit hodně malých vesnic a seznámit se s místními zvyky a tradicemi. Jelikož jsem cestovala se svým manželem konžské národnosti, byl přístup k místním obyvatelům sice jednodušší, ale tak jako "pražák" na moravě se ani manžel nevyznal v místních zvyklostech a i on sám občas na vsi působil spíše jako cizinec z jiného světa.
Již dnes chápu, jak se musí cítit afričan, který u nás přijede na menší město či do vesnice a všude kolem se nese téměř neslyšitelné, ale zřetelné černoch podívej mami černoch. Lidé Konga jsou více bezprostřední a tak z neslyšitelného mundele, mundele (v překladu bílá) je brzy hlasitý pokřik doprovázený smíchem a neostýchavým prohlížením si mne od hlavy až k patám . V mnoha afrických zemích nevyjímaje Konga se vdané ženy nazývají mama (v překladu máma) a není důležité, zda jste opravdu matkou, či ne. Zkrátka jste ve věku, kdy můžete být matkou a slušné chování je tak každou ženu oslovovat mama. Celou naší měsíční cestu tedy provázel pokřik mama mundele (bílá máma) či mundele mama a myslím, že na mnoha místech jsem byla první mama mundele, kterou kdy místní děti viděli. Z této cesty, která vedla z oblasti Kinshasa až na pobřeží k městu Muanda a trochu jinou cestou zpět, jsem si přivezla plno nevšedních zážitků a nápad na pomoc místním chudým dětem,  který se právě začíná realizovat.
Při naší cestě po Demokratické republice Kongo jsme zažili mnoho zážitků a viděli mnoho lidských osudů. Převážně jsme cestovali autem, což nám dávalo možnost zastavit se v mnoha malých vesnicích i menších městech, kde autobus vůbec nestaví. V Kongu tak jako v mnoha jiných zemích je velký rozdíl mezi životem na vesnici a ve městě .
Na vsi často chybí základní potřeby a lidé jsou zvyklí putovat pěšky na velké vzdálenosti ať za prací, nákupem, prodejem či do školy . Děti můžete vidět v oblečení, které nevyhovuje jejich věku a ani již neplní svou funkci. U cesty si hrají děvčata s panenkou bez hlavy a chlapci pobíhají za zpuchřelou pneumatikou, protože jiné lepší hračky nejsou k dispozici. Ve školách, které si děti musí platit je nevalné vybavení a školní lavice se drží na nohou jen silou vůle.
Na první větší zastávce ve města Boma, jsme měli možnost bydlet na místní faře, která byla propojena se školou a kde nám bylo umožněno se seznámit s místní problematikou ve školství. První a největší problém je samozřejmě zpoplatnění i základních škol, což přináší rodičům i dětem nelehké rozhodování, které či zda vůběc některé dítě budou moci poslat do základní školy. Problémem není pouze školné, ale rodiče musí pořídit i uniformu a veškeré školní pomůcky a to při velkém počtu dětí v jedné rodině není vždy možné. Proto se stává, že rodiče upřednostňují pro studium chlapce před dívkami.
Měli jsme možnost promluvit i s učiteli, kteří mají velmi malé příjmy a často pracují v nevyhovujících podmínkách a k dispozici mají jen velmi omezené prosředky k výuce.
Ve městě Boma jsme navštívili i místní sirotčinec, který vedou řádové sestry a který žije převážně jen z pomoci ostatních lidí a místní charity vedené diecézí.
Zde jsme se poprvé setkali s biskupem Cyprienem Mbukou, který nám pomohl lépe pochopit zdejší problematiku. Již dříve jsem přemýšlela o možnosti pomáhat chudým lidem v Africe, ale zde k nám tato možnost přišla sama, aniž bychom ji vyhledávali a to prostřednictvím prosby místního biskupa. Během dlouhého rozhovoru na toto téma jsme se shodli na podobné myšlence založené na společné spolupráci a přislíbili jsme, že se pokusíme ji zrealizovat


Více zde: www.mamamundele.cz/