Chodíme s Asistencí aneb pochod, který má smysl

V sobotu 23. května 2015 bylo možné se účastnit charitativního pochodu nejkrásnějšími částmi Prahy i známými pražskými historickými místy, pořádaného Asistencí o. p. s. a upozornit tím na potřeby zdravotně postižených lidí a současně oslavit 20. výročí této neziskové organizace.

Pomáhat druhým je možné několika způsoby, jedním z nich je charitativní pochod. V sobotu 23. května 2015 bylo možné se účastnit charitativního pochodu nejkrásnějšími částmi Prahy i známými pražskými historickými místy, pořádaného Asistencí o. p. s. a upozornit tím na potřeby zdravotně postižených lidí a současně oslavit 20. výročí této neziskové organizace.

Pochod, který má smysl
Účastníci pochodu měli možnost se registrovat na Let yourself be inspired by our famous supporter! http://chodimesasistenci.cz/ nebo přímo na startu na Výstavišti Holešovice. Za registrační poplatek ve výši 200 Kč získali účastníci bílá trika, mapy, jablka, nápoj i příjemný pocit, že přispěli na služby pro osoby se zdravotním postižením. Ve 13:30 byl zahájen charitativní pochod nejkrásnějšími místy Prahy, dlouhý 7,5 km. Úvodní slovo měla herečka Simona Babčáková, podporovatelka Asistence o.p.s., pozdravit účastníky pochodu přišel také starosta městské části Praha 7.
Trasa vedla Stromovkou, ulicí Ovenecká k Národnímu technickému muzeu, před muzeem jsme zahnuli do ulice Letohradská a dále první ulicí doleva, do Muzejní ulice. Ta nás zavedla do Letenských sadů, prošli jsme jimi až k Belvederu, potom jsme se vydali Královskou zahradou k Pražskému hradu. Prošli jsme jeho nádvoří a pokračovali dále Matyášovou branou a vystoupali ulicí Úvoz do Petřínských sadů. Od zastávky lanové dráhy Nebozízek jsme pokračovali až k hladové zdi, před ní jsme odbočili dolů směrem na Újezd. Trasa vedla dále přes most Legií k Národnímu divadlu, k Mánesu, náplavkou téměř k Železničnímu mostu. Ulicemi Libušina a Vratislavova jsme vystoupali až na Vyšehrad k Cihelné bráně. Cílem pochodu bylo Staré purkrabství Vyšehradu, nedaleko katedrály sv. Petra a Pavla.

Postřehy z pochodu
Mezi účastníky charitativního pochodu byli příznivci, asistenti a pracovníci Asistence o.p.s.. Nechyběli ani lidé se zdravotním postižením na invalidních vozících. Mezi účastníky pochodu byli dokonce i senioři. Obdivovala jsem fyzickou kondici jednoho z účastníků pochodu v seniorském věku. Divil se, nechápal, proč ho obdivuji a řekl mi: Proč mě obdivujete? To je samozřejmé, že dojdu celou trasu bez zastavení. Pocházím z hor a tam se často chodí pěšky, 7,5 kilometrů je krátká procházka. To víte, je mi 81 let a už nemohu chodit rychle, ale to nevadí, přesto chodím pěšky, jak mohu. V mládí jsem běžně ušel 30 kilometrů, ale to už je dnes pro mě daleko.“
Během pochodu jsem si všimla, že někteří z účastníků mají modrá trička. Na moji otázku, proč většina účastníků má bílá trička a někteří mají modrá trička, jsem dostala odpověď od jedné mladé účastnice pochodu v modrém tričku. „My všichni, kteří máme na sobě modré tričko, jsme zaměstnanci firmy Samsung. Přišli jsme podpořit tuto akci, je krásné počasí, krásná trasa a také máme možnost podpořit dobrou věc. Modrá trička máme od svého zaměstnavatele. Podívejte, tam je náš prezident pobočky“, ukázala před sebe na muže v bílých kalhotách, který vezl jednu mladou ženu na invalidním vozíku. A pokračovala: „Ta vozíčkářka je jedna z mých kolegyň. Není zdravotně postižená, jen jsme využili možnost si vyzkoušet jaké to je být na invalidním vozíku, kdy člověk potřebuje asistenta, který ho veze. Na invalidním vozíku se postupně střídáme a také se střídají ti, kteří nám dělají asistenty. Pro jednoho člověka je velmi náročné vést někoho celou trasu na invalidním vozíku.“

 

V cíli na vyšehradském Starém purkrabství nás čekalo občerstvení i bohatý program. Závěrečné slovo přednesla Simona Babčáková. Poděkovala všem účastníkům i sponzorům, hovořila také o přínosu dobrovolnické činnosti nejen pro ty, kterým je pomáháno, ale i pro ty, kteří pomáhají. Hovořila také o významu vzájemné pochvaly, která zpříjemňuje život a přispívá k dobré atmosféře a zdravému sebevědomí. Mimo jiné sdělila: „V zahraničí je zcela běžné, že se lidé vzájemně chválí, jeden pochválí na druhém i maličkost. Vzájemná pochvala dokáže pozvednout, podpořit, navodit příjemnou atmosféru. My, Češi, se málo chválíme a to je škoda. Mnozí z nás si myslí, že pochvala k něčemu zavazuje a to je omyl.“ Na slavnostním zakončení vystoupili také představitelé Nadace Jedličkova ústavu, firmy Samsung, za pořadatele akce, za organizaci Asistence o. p. s. vystoupil Erik Čipera. Moderátorka Simona Babčáková nás pozvala na další akci pořádanou organizací Asistence o. p. s., která se koná 2. června 2015 na pražském Střeleckém ostrově, více informací o této akci je možné najít na www.dekujemepokracujeme.cz.
K dobré náladě a příjemné atmosféře přispěla kromě krásného počasí kapela THE BROwNIES. Účastníci pochodu měli také možnost si sami upéct housku, vhodit plastové víčko do jedné z nádob u stánku Staropramenu a přispět na vytvoření bezbariérového prostředí pro zdravotně postižené účastníky festivalů. Více informací je možné najít na webových stránkách www.staropramen.cz v sekci akce/soutěže. Oslavy zakončilo divadelní a cirkusové představení souboru „Ještě chvilku a dál překvapení“, vytvořeném absolventy Jedličkova ústavu a jejich asistenty i dobrovolníky. Mít možnost hrát divadlo je jedinečný zážitek, zvláště pokud se jedná o člověka upoutaného na invalidní vozík. Nedalo mi nezeptat se jedné vozíčkářky, členky divadelního souboru „Ještě chvilku a dál překvapení“ na to, co jí přináší hraní divadla. „Hraní divadla mi dává možnost být někým jiným, možnost vyjadřovat smích, vztek, pláč a další prožitky lidí.“

Příběhy z Asistence
V cíli bylo možné si také přečíst příběhy lidí z Asistence, o některé z nich se s návštěvníky webových stránek www.budupomahat.cz dělím:

Společně s mojí konzultantkou Majdou Polákovou vymýšlíme věci, které můžu dělat samostatně. S Asistencí spolupracuji, když má připravené různé akce, které mohu moderovat.
Štěpánka Šlaisová
Kdyby se mě někdo dříve zeptal, jak si představuji svoji ideální práci, asi bych neuměla odpovědět, teď už vím, z nejdůležitějších a cenných věcí kterou ideální práce má, je dobrý kolektiv.
Magdalena Poláková
Psal se rok 2005, studovala jsem vyšší odbornou školu sociálně právní a pomalu se začala rozhlížet po brigádě, která by mi zároveň přinášela praxi ke studiu a nebyla bezduchá. A jednou jsem našla na školní nástěnce, že nějaká Asistence o. p. s. hledá osobní asistenty. Po chvilce váhání jsem poslala motivační dopis a moc jsem si ani nedávala šance. A oni se ozvali.
Kateřina Hrbková

Několik slov o neziskové organizaci Asistence
Asistence o. p. s. již od roku 1995 poskytuje služby osobní asistence a sociální rehabilitace pro lidi s tělesným a kombinovaným postižením ve věku od 16 do 64 let, kteří potřebují pomoc jiné osoby v jejich každodenním životě. Jejím posláním je rozpouštět vnitřní i vnější bariéry, které jsou v životě lidí se zdravotním či kombinovaným postižením žijícím v Praze. Asistence o. p. s. pomáhá lidem se zdravotním postižením žít běžný život, jakým žije každý z nás. Více informací o neziskové organizaci Asistence, její činnosti i možnostech její podpory můžete najít na webových stránkách www.asistence.org.
Autorka: Evžena Janovská