Chce to užívat si života, ať je jakýkoli

Jmenuje se Filip Grohman, narodil se v roce 1998 v Litoměřicích ve znamení Střelce. Od roku 2015 studuje Střední školu pedagogickou, hotelnictví a služeb v Litoměřicích. Svůj život má rád i z vozíku, protože si myslí, že se dá žít fajn život i na vozíku, jen musí být chuť do života....

Jmenuje se Filip Grohman, narodil se v roce 1998 v Litoměřicích ve znamení Střelce. Od roku 2015 studuje Střední školu pedagogickou, hotelnictví a služeb v Litoměřicích. Svůj život má rád i z vozíku, protože si myslí, že se dá žít fajn život i na vozíku, jen musí být chuť do života....

Filipe, prozraďte nám něco o Vaší účasti v charitativních projektech. Jak jste se k nim dostal, co Vám to dalo?

Do projektů jsem většinou byl vybrán kvůli tomu, že jsem sám potřeboval pomoc, například nový vozík a tak. Některé projekty byly mezi sebou propojené, takže se to vyvinulo nějak samo.
Co mi to dalo? Pomohlo mi to v dané situaci získat potřebnou pomoc. A ještě mi to dalo to, že bych teď rád pomohl zase já. Jelikož vím, jak v dnešní době je těžké nějakou pomoc dostat. I když mně se tato pomoc dostávala docela snadno, ale i tak bych štafetu předal dál a rád bych se postavil na stranu těch, kteří pomáhají.
Například mě můžete znát z projektů Srdíčkové dny, což je akce nadace Život dětem, a je to zábavný den, kde vystupuje mnoho umělců. Tato akce je každý rok v Praze. Život dětem je nadace, která mi pomohla vybrat na vozík a další věci. Správným směrem je výtvarná soutěž, kde jsem se umístil na 3. místě a byla to soutěž o nejlepší protidrogový plakát s názvem „Řekni drogám NE!“. V projektu Cesta za snem se vybralo 12 dětí s různými poruchami a nemocemi a sportovec Heřman Wolf jel na svém handbiku až do Norska. Cestu měl rozdělenou na 12 etap a každou etapu jel za jedno z vybraných dětí. Za etapu, kterou pro dítě ujel, si dítě mohlo něco přát.

Jaké máte koníčky a co Vás baví?

Co mě baví? To je v celku lehká odpověď - především je to ŽIVOT. Ale koníčky a zábavu spojuji do jednoho. A mezi moje koníčky patří výtvarka. U téhle činnosti jsem vydržel opravdu dlouho. Již 10. rokem chodím na výtvarnou školu, kde mám svého hodného pana učitele, který mi pomáhá vyrábět různé pomůcky, abych mohl kreslit a tvořit jako ostatní žáci. Troufám si říct, že to není tak úplně typický učitel, ale spíše můj dlouholetý kamarád. Mojí srdcovkou jsou seriály. Miluji seriály a pořady jako například Tvoje tvář má známý hlas, Modrý kód, Chcete být milionářem a mnoho dalších, ale určitě musím zmínit Ordinaci v růžové zahradě 2. Tento seriál sleduji od prvního dílu tudíž cca od svých 7 let. Můj velký sen byl zahrát si právě v tomto seriálu. Tento sen mi byl splněný hned 2x. Nejdříve jsem v tomto seriálu působil ve dvou dílech, jako komparz. Později jsem se v Ordinaci v růžové zahradě 2 objevil ještě párkrát, ale již jako EPI role Jardy Říhy. Více Vám říct nemohu, jelikož díly s Jardou Říhou ještě nebyly odvysílané. Mimo to, že v Ordinaci v růžové zahradě 2 hraji, tak mají na place viset jeden můj obraz, který jsem pro ně nakreslil. Ve velké oblibě mám také divadlo, miluji jak klasické přestavení, tak i nějaké nové divadelní hry. Zrovna nedávno jsem se byl v divadle podívat na Štěpánku Fingerhutovou, která se do Vašeho projektu BuduPomahat.cz také zapojila. Mám rád i výlety - po hradech, zámcích a ZOO. Rád poznám něco nového a nerad sedím doma, sezení doma není můj styl. Jsem akční typ, který rád něco podniká.

Jaké máte zkušenosti s bezbariérovostí divadel?

Tuto zkušenost mám zatím bohužel malou, ale už teď vím, že jsou divadla kam se bez problému dá s vozíkem dostat. Například u nás v Litoměřicích máme malé, ale bezbariérové divadlo.
Beznariérové divadlo je i například divadlo Kalich, kam se 15. 6. chystám. A chystám se zmapovat pár divadel, které se dají nazývat bezbariérová. Později bych rád tento seznam někde zveřejnil, aby si popřípadě i jiní vozíčkáři mohli vybrat a do divadla zavítat.

Kam nejraději chodíte v Litoměřicích?

V Litoměřicích je spousta bezbariérových staveb. Nejradši však navštěvuji kino Máj nebo divadlo K. H. Máchy. Potom tu máme ještě bezbariérové cukrárny, restaurace a kulturní dům. A hlavně Litoměřice jsou královské město, máme zde krásné historické náměstí, takže na své si přijdou určitě i milovníci historie.

Co byste doporučil lidem na vozíku, aby byli tak optimističtí jako Vy?

Co bych doporučil? Já bych to doporučil všem lidem, nejen těm na vozíku. Chce to najít nějaký vlastní sen a cíl a ten si postupem času plnit. Určitě to nechce sedět doma a brečet. Chce to užívat si života, ať je jakýkoli.

Rád byste někomu pomohl. Jakou představu o pomoci máte?

Ano, ano, rád bych pomohl. Představu zatím moc bohužel jasnou nemám, ale zato mám jasný cíl s jasným heslem, které je „CHCI POMÁHAT“.

Filipe, děkujeme za rozhovor a přejeme, abyste si i Vy našel cestu k pomáhání ostatním.
Hanka