Benefiční večer Sestřičky na cestách

Ve čtvrtek 28. 4 2016 se konal v Komunitním centru Matky Terezy v Praze 4 – Chodov benefiční večer k uvedení knihy „Sestřičky na cestách“, která dává nahlédnout čtenářům do pracovního prostředí terénních zdravotních sestřiček Charity.

Není pochyb o tom, že práce zdravotních sester v terénu je velmi náročná a zodpovědná. Ne každý však ví, jak vypadá jejich běžný pracovní den. Ve čtvrtek 28. 4 2016 se konal v Komunitním centru Matky Terezy v Praze 4 – Chodov benefiční večer k uvedení knihy „Sestřičky na cestách“, která dává nahlédnout čtenářům do pracovního prostředí terénních zdravotních sestřiček Charity.

Několik slov o autorce knihy „Sestřičky na cestách“

Autorkou knihy „Sestřičky na cestách“ je Eva Černá, ředitelka Farní charity a matka dvou dětí, Filipa a Jakuba. Jakub je velmi talentovaný ilustrátor, svědčí o tom jeho ilustrace ke knize „Sestřičky na cestách“.
Autorka sama několik let zakusila na vlastní kůži, jaké to je být zdravotní sestrou v terénu. Její profese registrované zdravotní sestry i její bohaté zkušenosti v práci v terénu jí inspirovaly k napsání knihy o práci zdravotních sestřiček Charity, které pečují o nemocné v jejich domácím prostředí.
Charitní domácí zdravotní péče je jednou za služeb Charity. Této služby využívají pacienti po propuštění z nemocnice, chronicky nemocní lidé i lidé v terminálním (konečném) stádiu. Domácí péče vytváří příznivější podmínky k léčbě. Důvod je prostý, na léčbě se výraznou měrou podílí psychický stav nemocného. Není pochyb, že se nemocný cítí lépe v domácím prostředí než v nemocnici.

Pernej den v terénu

Zdravotní sestřičky v terénu a jejich pomocníci to nemají vůbec lehké. V rámci péče o nemocné v jejich domácím prostředí jsou nuceni si poradit s mnohými nepříjemnými situacemi. Jak vypadá jeden takový pracovní den, předvedli členové 7. skautského střediska Blaník v divadelním představení s názvem „Pernej den v terénu“. 
Cílem této divadelní hry, ke které napsala scénář ředitelka Farní charity Eva Černá, bylo představení knihy „Sestřičky na cestách“. O pracovním dni zdravotních sestřiček v terénu a jejich pomocnících by se dalo dlouho hovořit. Nejlepší způsob, jak jim nahlédnout pod pokličku, je v rámci krátké divadelní hry zprostředkovat jeden z jejich všedních pracovních dní.

Pernej den v terénu – běžný pracovní den sestřiček a jejich pomocníků

Je ráno, zdravotní sestřičky se scházejí v kanceláři agentury domácí péče, přichází také Radim, jejich pomocník. K náplni jeho práce patří rozvoz obědů, doprava klientů na nákup, k lékaři a další. Ještě si rychle dát kávu, cigaretu, probrat důležité pracovní věci a vyrazit do terénu. Začíná pernej den.
Sestřička přichází ke dveřím bytu, zazvoní a čeká, než se starší pán, chodící o berlích pomalu došourá ke dveřím. V patách mu je jeho věrný pes. Vrčí, zuřivě štěká a doráží na sestřičku, sestřička se lekne. Její obavy, že jí kousne domácí mazlíček jednoho z klientů agentury domácí péče, jsou oprávněné. Majitel psa se však jen usměje a ujišťuje sestřičku, že jeho pejsek nic nedělá, že si jen hraje. Na důraznou žádost sestřičky nakonec svého mazlíčka zavře. Sestřička konečně může začít pracovat.
Její kolegyni čeká mimo jiné návštěva u klientky, která je diabetička. Dodržování režimu jí vůbec nic neříká. Popíjí víno z láhve a sestřiččino poučení o dodržování režimu naprosto ignoruje. Sestřička vezme glukometr a měří hodnotu klientčiny glukózy v krvi. Naměří  velice vysokou hodnotu glykemie. Sestřičku tato vysoká hodnota glykémie znepokojí, klientku však nechává naprosto klidnou. Dokonce jí s klidem sdělí, že na něco umřít musí a že víno je jediné potěšení, které jí zbylo.
Další návštěva je u paní, která chodí o berlích. Je třeba provést převaz a také pravidelné cvičení. Převaz je rychle hotový a začíná, vlastně má začít cvičení. Paní má však plnou hlavu novinek, které má potřebu sestřičce sdělit. Sestřička sice ráda s paní tráví čas, je však třeba provést pravidelné cvičení a ještě navštívit několik klientů a klientek. Čas neúprosně letí a paní povídá a povídá, do cvičení se jí nechce. Sestřička to nakonec musí vzdát, rozloučí se s paní a pospíchá na další návštěvy.
Sestřička i její kolegyně jsou v časové tísni, ani jejich pomocník Radim není na tom lépe. A ke všemu mu telefonuje jeho manželka, že jejich dceři není dobře a že je třeba ji odvézt k lékaři. Radim je dobrý řidič, zná velmi dobře trasu a naštěstí i zkratky, jinak by neměl šanci stihnout všechny úkoly.
Ještě ho čeká poslední návštěva, jako naschvál je na druhém konci Prahy. Konečně Radim dorazil na  místo, rychle vystupuje z auta a běží k domu. Už stoji u dveří bytu, zvoní a křičí: „Paní Miloslavo, tady Radim, z agentury domácí péče!“ Nikdo se však neozývá, nikdo mu nejde otevřít. Radim volá vedoucímu agentury. „Paní Miloslava je v nemocnici,  ráno jí odvezla sanitka,“ odpoví s naprostým klidem vedoucí. Radim má pocit hořkosti a vzteku, to mu to vedoucí nemohl říci nebo aspoň napsat SMS? Vedoucího by SMS stála pouhých pár minut času, zato Radimova cesta za paní Miloslavou trvala téměř hodinu.
Konečně se sestřičky a jejich pomocník Radim vracejí z terénu. Radimova práce končí, na sestřičky však čeká ještě jedna povinnost – provést zápis o návštěvách. Pernej den končí.
V jeho závěru si jedna ze sestřiček posteskne, že poučují klienty o dodržování režimu a správné životosprávy, zatímco jejich životospráva je příšerná. Celý den jsou doslova v jednom kole, nemají čas se pořádně najíst ani napít.
Ráno si rychle dají kávu a cigaretu, cestou za klienty během svižné chůze zhltnou párek v rohlíku, koblihy a podobná nezdravá jídla. V batohu mají láhev s pitím, ze které se během chůze občas napijí. Uvědomují si, že by si měly udělat přestávku, dát si normální jídlo, které v klidu, beze spěchu snědí a během dopoledne a odpoledne ještě něco malého sníst. Na to však není čas. A jejich zdraví trpí.
Při zhlédnutí představení jsem měla pocit, že se přede mnou odehrává pernej den – jeden z obyčejných všedních dní zdravotních sestřiček v terénu a jejich pomocníka Radima. Herecký výkon účinkujících byl vynikající, byla jsem přesvědčená, že se jedná o studenty konzervatoře. Avšak každý z účinkujících studoval zcela jiný obor.
Zajímalo mě, jak se dali tito talentovaní herci dohromady a také, co bylo pro ně nejtěžší. „Filip, syn paní Evy Černé nás přemluvil, abychom se dali dohromady a nastudovali toto představení. Nikdo z nás se sice nevěnuje herectví, přesto nebylo pro nás těžké se naučit role a zahrát je. Pouze nám dalo pořádně zabrat naučit se „sestřičkovské dovednosti“, jako je práce s glukometrem, píchání inzulínu, převaz. Nikdo z nás totiž nestuduje na zdravotnické škole,“ sdělila mi jedna z účinkujících.
Po „Perném dni v terénu“ čekalo návštěvníky chutné občerstvení a možnost koupit si knihu „Sestřičky na cestách“. Výtěžek z každé prodané knihy putoval na činnost charity. Tím možnost koupit si tuto knihu nekončí. Zájemci si ji mohou koupit ve Farní charitě v Praze 4 na Chodově, praha.charita.cz/vyhledavani-v-adresari/

Autorka: Evžena Janovská