Asistence jako životní styl

Jaké to je být asistentem zdravotně znevýhodněných lidí?  Jak se stát asistentem? Co obnáší práce asistenta? Co znamená pomoc asistenta pro lidi upoutané na invalidní vozík?

Odpověď na tyto a další otázky dala debata, která se uskutečnila 19. 2 2018 v knihovně Václava Havla v Praze. Debaty se účastnili asistenti i ti, kteří asistenci využívají, moderátorem byl Václav Uher, autor knihy „Zalitý kaktus“. Organizátorem debaty byla nezisková organizace Asistence o. p. s. Nechyběl ani hudební doprovod, o který se postarala kapela Šum Davar.

Kdo je osobní asistent?
Podle Václava Uhra, moderátora debaty „Asistence jako životní styl“,  je nám osobní asistence přirozená, asistentem může být každý z nás, dokonce i člověk upoutaný na invalidní vozík. Tuto definici osobní asistentce si Václav Uher nevymyslel, tuto definici prožil na vlastní kůži cestou do knihovny Václava Havla, kam vyrazil na mechanickém vozíku. Jeho osobní asistent mu pomohl k metru a dále cestoval Václav Uher sám.
Jeho cesta byla sice plná překážek, ale také hodných lidí, kteří se na okamžik stali jeho osobními asistenty. Jeden pán mu pomohl vystoupit z metra, kolemjdoucí kluk mu pomohl dostat se na stanici tramvaje, jiná paní ho po sklopené plošině vtlačila do tramvaje. Dobrou službu mu poskytla také jeho kamarádka vozíčkářka, kterou potkal při výstupu na Národní třídě. Poradila mu, jak se dostat do knihovny Václava Havla. Jeho dalšími asistenty byla jedna seniorka, která mu pomohla překonat tramvajové pásy i jedna slečna, která mu pomohla zvládnout další překážku – kočičí hlavy v Ostrovní ulici. Kousek od knihovny se setkal s profesionální asistentkou Dádou.
Příležitostným asistentem se může na chvíli stát každý, kdo vidí druhého, jak potřebuje okamžitou pomoc a poskytne mu ji, například pomůže vozíčkáři vystoupit z metra. Profesionální asistent může být zaměstnanec nebo dobrovolník. Od příležitostného asistenta se liší tím, že je na svojí práci vyškolen a vykonává jí pravidelně. Pravidelně dochází k seniorovi nebo zdravotně znevýhodněnému člověku a pomáhá mu s běžnými činnostmi, které dotyčný není schopen sám zvládnout. Osobní asistenti umožňují zdravotně znevýhodněným jedincům žít kvalitní a aktivní život. Jak se stát asistentem? Stačí navštívit webové stránky organizace Asistence o. p. s. a domluvit se s jejími pracovníky. Ředitel Asistence o. p. s, Erik Čipera sdělil, že jeho organizace uvitá další posily do týmu osobních asistentů.

O asistentech i asistenci
Pod pokličku osobní asistence dali návštěvníkům nahlídnout tři vozíčkáři: Míša, Jitka, Vláďa, asistent Jirka a asistentka Dáda. Míšu dostala na invalidní vozík jako jednadvacetiletou ženu autonehoda. Vracela se s kamarády z výletu, během cesty všichni, včetně řidiče usnuli. Řidič zemřel na místě, Míša si jako následek odnesla poraněnou míchu v krční páteři. Ani jako vozíčkářka nepřestala mít ráda sport, kromě toho, že sama na vozíku sportuje, pracuje pro Sportovní klub vozíčkářů Praha. Náplní její práce je organizování sportovních pobytů pro ostatní vozíčkáře. Kromě sportu a práce jí baví také cestování. Cestuje s kamarády, kteří jí ochotně pomáhají. Velkou radost jí dělá její desetiletá dcera Natálka, která jí ráda pomáhá. „Nechci, aby moje dcera byla mojí osobní asistentkou, když mi však sama chce pomoci, ráda její pomoc přijmu,“ řekla Míša. Jaký by měl být osobní asistent? Na tuto otázku Míša odpovídá: „Samozřejmě, že by měl být ochoten pomoci, to však nestačí. Klíčová vlastnost asistenta je umět naslouchat potřebám toho, komu pomáhá. Neměl by se stydět se zeptat, s čím potřebuje pomoci a měl by ho poslouchat. Jinak asistent nadělá více škody než užitku. S jednou takovou asistentkou jsem se setkala, když jsem potřebovala pomoc. Dotyčná paní vůbec neposlouchala, co jí říkám, popadla můj vozík a vyrazila. Během chvilky mě vyklopila z vozíku, ležela jsem na zemi pomlácená.“ Co pro Míšu znamená osobní asistent? „Bez pomoci asistentů bych nemohla žít aktivně, jak žiji, nemohla bych žít normálním životem, nemohla bych pracovat, sportovat, cestovat. Asistentům patří můj vřelý dík.“
Jitka je upoutaná na invalidní vozík od raného dětství. Následkem komplikovaného porodu má velké potíže s kontrolovanými pohyby a řečí. Není lehké jí rozumět, díky tomu musí některá slova říci několikrát. Navzdory tomuto znevýhodnění vystudovala vysokou školu, obor sociologie, cestuje, pracuje jako instruktorka, která zaučuje nové osobní asistenty Asistence o. p. s., pracuje ve fondu dalšího vzdělávání, je součástí týmu festival Jeden svět. Toto vše může dělat díky asistentům, kteří se u ní střídají a kteří jí pomáhají se vším, od vstávání, hygieny, jídla, úklidu, až po ukládání na lůžko.
Vláďa je důkazem, že i s těžkou formou spinální svalové atrofie lze aktivně žít. Vláďa se neobejde bez pomoci asistentů, potřebuje ji sedm dní v týdnu a většinu nocí, dokonce, když mu spadne hlava, potřebuje asistenta, aby mu jí narovnal. Navzdory svému postižení studuje vysokou školu a hraje akční týmový sport Powerchair Hockey. Podělil se s návštěvníky debaty o jednu svoji úsměvnou zkušenost s asistentem, tehdy mu však do smíchu moc nebylo. „Potřebuji pomoc asistenta i při psaní testů, sám totiž nedokážu nic napsat. Přihlásil se mi jeden milý a přátelský asistent. Pomohl mi při různých činnostech, ale jako pomoc při psaní testů mi byl k ničemu. Když seděl vedle mě ve škole a měl se psát test, přiznal se mi, že umí psát pouze azbukou.“
Jirka je naopak ten, kdo asistenci poskytuje. Osobní asistenci se věnuje od svých patnácti let, nejprve dělal asistenta své nemocné babičce. Během péče o svoji babičku zjistil, že škola. kterou studuje, není pro něho to pravé. Zatoužil stát se osobním asistentem. Nejprve začal pracovat jako asistent mentálně znevýhodněných jedinců, později asistoval i vozíčkářům. Jezdí s nimi na tábory, výšlapy a další akce. I zkušenému asistentovi se někdy „podaří“ přecenit síly. To se stalo Jirkovi na jedné dovolené, na kterou jel se svým kamarádem vozíčkářem. Vyrazili spolu na túru, během cesty Jirka zjistil, že přecenil své síly. Naštěstí vše dobře dopadlo.
Další zkušenou osobní asistentkou je Dáda. K asistenci se dostala na zdravotní škole. „Moje třídní učitelka mi jednou řekla, že jedna vozíčkářka, která má děti, potřebuje asistentku. Tou vozíčkářkou byla Jana Hrdová, průkopnice osobní asistence. Bylo to ještě v době komunismu, tenkrát byla osobní asistence naprosto neznámý pojem. Paní Hrdová musela bojovat za to, aby jí jako vozíčkářce nebyly odebrány děti s odůvodněním, že se jako vozíčkářka nemůže o ně postarat. Asistence u paní Jany Hrdové byla náročná, ale hodně mi dala. Paní Hrdová se brzy stala mojí druhou matkou. Hodně mě sebralo, když zemřela.“ Dáda je rázná a jadrná žena ze Žižkova. Jejím povolání je porodní asistentka, osobní asistentku dělá ve volném čase. Proč to dělá? „Bez asistování prostě nemůžu být. Je to kus mého já. Kdybych nemohla asistovat, něco by mi chybělo.“

Pohled na každodenní život vozíčkáře s humorem
Život vozíčkáře je pestrý. Zažije to, co ostatní lidé nemohou zažít. Například tramvajové koleje nebo kočičí hlavy nepředstavují pro nás naprosto žádný problém. Pro vozíčkáře jsou však obtížnou překážkou. Do života vozíčkáře dává svým čtenářům nahlédnout vozíčkář Václav Uher ve své knize „Zalitý kaktus“, kterou představil na debatě. Popisuje v ní s humorem svůj život vozíčkáře, který začal v jeho necelých osmnácti letech pádem ze stromu. Pádem ze stromu sice ztratil schopnost chodit, neztratil však možnost žít normálním životem – pracuje v Metropolitní univerzitě Praha, kterou vystudoval, v asociaci Octopus, hraje florbal.

Několik slov o Asistenci o. p. s.
Posláním Asistence o. p. s., jak její název napovídá, je poskytování osobní asistence a sociální rehabilitace. Asistence o. p. s. bourá vnější i vnitřní bariéry v života zdravotně znevýhodněných lidí a umožňuje jim žít kvalitní, aktivní život. Kromě toho se věnuje osvětě, jejímž cílem je zvýšit povědomí veřejnosti o osobní asistenci. Tomuto cíli slouží kampaň Asistujeme.cz, kterou tato organizace pořádá. Jejími hlavními partnery pro rok 2018 jsou Flexi životní pojištění a Nadace Jedličkova ústavu. Cílem kampaně je propojit organizace z celé naší republiky potenciálními asistenty. Více informací o Asistenci o. p. s., a její činnosti najdete na webových stránkách   http://www.asistence.org/

Autorka: Evžena Janovská