APLAUS

APLAUS je soutěžně - edukativní projekt, který vyhlásila APLA Praha, střední Čechy, o.s.  Hlavním cílem projektu je zviditelnit a formálně ocenit přínos těch, kteří pomáhají lidem s autismem. V případě kategorie dětí a mladých lidí do 18-ti let věku je prioritním cílem vytipovat jednotlivce, kteří pomáhají dětem s PAS, tj. mají již v dětském věku vyvinutou velkou míru empatie a sociální cítění.

V kategorii dětí byla oceněna Magdalena Roubalová. Nominovala ji Ilona Kopecká – matka 14 leté dcery Šárky s Aspergerovým syndromem:

Mám 14 letou dceru Šárku s Aspergerovým syndromem, s nadprůměrným intelektem a těžkou sociální poruchou. Spojeno dohromady jí to nedovoluje pohybovat se samostatně venku, ve škole, vůbec mimo přirozené prostředí, komunikovat s cizími lidmi, neumí se rozhodnout, nic si nezařídí, nevyřídí…. .Má proto ve škole paní asistentku. A pak má jednu jedinou kamarádku Madlu. Je Šárce úplně nejblíž a je to jediné dítě, které jí dokáže obohatit život, a to si myslím, že je pro Šárku to nejdůležitější..    

Znají se od mateřské školy, ale sešly se až potom v páté třídě. To bylo v období, kdy se problémy dcery začaly stupňovat a odmítala chodit do školy. Jediné, kdy byla ochotna, respektive se nebála tam jít, bylo v okamžicích, kdy ji doprovázela jediná její kamarádka a nejbližší člověk - Madla. Také to byl jediný člověk mimo domov, se kterým dcera komunikovala. Madla byla natolik hodná, že pro Šárku chodila k nám domů a trpělivě čekala, jestli Šárka půjde do školy, aby ji mohla doprovodit, nebo nepůjde, aby pak odešla sama a mohla to zkusit další den. Šárka mnohokrát nešla, takže cesta Madly k našemu domu byla naprosto zbytečná, ale Madla to nikdy nevzdala.

Dělala jí ochranného anděla ve škole, brala ji na procházky, do cukrárny, k sobě domů. Byla ochotná strávit se Šárkou respitní víkend v APLA v Praze, pod dohledem asistenta, abychom si my mohli odpočinout. Bez Madly by Šárka nikam nejela. Myslím, že jiné dítě by to nedokázalo. Byla a je to jediný člověk, se kterým dokáže Šárka komunikovat, a se kterým dokáže být šťastná. Již tenkrát jsem si říkala, že kterékoliv jiné dítě by to dávno vzdalo a přestalo se se Šárkou stýkat, ale Madla na svůj věk 11 let projevila tolik síly a sociální vyzrálosti, že to nikdy nepoložila a doprovází Šárku i dnes, kdy jsou obě na gymnáziu a je jim už 14 let. Pro Šárku je i dnes Madla jediným spojením se světem dětí, který jinak dcera ignoruje. Madla je nesmírně empatická a dokáže Šárce poskytnout oporu i ve chvílích, kdy jí celý svět nerozumí. Ona se prostě neptá, je se Šárkou i v mínusových okamžicích, je s ní dokonce i ve chvílích, když Šárka zrovna „ odmítá být s ní“.

Za to všechno bych chtěla Madle poděkovat, ona je jediným přátelstvím a jedinou nadějí, jediným spojením se světem mého dítěte s autismem. S Madlou je pro Šárku svět radostný a slunečný.

Dokladují to následující věty, které jsem našla na Šárčině blogu a ta slova byla pro Madlu:

„Stále přemýšlím, z jaké jsi planety, protože takto úžasný člověk nemůže být ze Země. Už několik let mě podporuješ ve věcech, které dělám, necháváš mě u sebe vybrečet, jsi mojí oporou v těch nejhorších chvílích. Jsem ráda, že tě můžu nazývat svojí nejlepší kamarádkou.“

OSN přijala 2. duben jako Světový den autismu. Jedním z projektů je mezinárodní kampaň s názvem ,,Light It Up Blue," která se ve světě stala již tradicí. Z 1. na 2. dubna osvěcují firmy a společnosti svoje budovy modrým světlem a tím dávají najevo, že jim problematika autismu není lhostejná. Modré světlo tak pomáhá zaměřit pozornost na autismus, poruchu, která ovlivňuje přibližně 67 000 000 lidí na celém světě a s touto diagnózou se rodí každé 100. dítě, což jsou obrovská čísla, která znepokojují představitele státu v řadě zemí.
Modrá je barvou komunikace a sebevyjádření, což je jedna z oblastí, ve které mají lidé s autismem největší potíže.