Anna Buchtelová: Před očima se mi otevřel nový svět

Hendikep je součástí společnosti a není nutné, aby se tito lidé cítili být na okraji společnosti, jako tomu bylo kdysi.

Anička se k práci v Nadačním fondu pro podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením dostala díky mamince, která tam také pracuje. Dříve se s lidmi se zdravotním postižením nesetkávala. Nyní se jí otevřel úplně nový svět.

Jaké bylo vaše předchozí zaměstnání a jak jste se dostala k práci v NFOZP?
Já jakožto studentka jsem měla spíše několik brigád, žádnou stálou práci. K NFOZP jsem se dostala přes moji maminku, která tam také pracuje. Byl potřeba někdo, kdo je aktivní na sociálních sítích a já byla ta první, na koho se ukázalo.

Co vám práce v NFOZP přináší?
Přináší mi klid a pohodu na duši, že dělám aspoň minimum dobročinné práce pro společnost. A i to se počítá. Byla jsem stejně slepá jako většina společnosti a dělala jsem, že se mě tento problém netýká. Ale týká se to nás všech. Ráda říkám, že stačí vteřina a může se to stát i vám.

Máte nějaké předchozí zkušenosti se zaměstnáváním OZP?
Nemám, ani jsem se předtím moc v životě s lidmi se zdravotním postižením nesetkávala. Nyní se mi před očima otevřel úplně nový svět, do kterého jsem pronikla velmi rychle. Získala jsem například skvělou kamarádku, kolegyni Kačku. Na vozík ji dostal zákeřný Cobbův syndrom.

Pracovala jste již v nějaké jiné neziskovce?
Ne. NFOZP je moje první.

Co je podle vás v této oblasti nejsložitější?
Mentalita českého národa, která je zatvrzelá. Lidi neradi poslouchají, že někdo jiný má odlišný názor, natož aby ten svůj vůbec měnili. Proto je těžké je přimět k názoru, že OZP by neměly být na okraji společnosti, ale všichni patří mezi nás. Mně osobně nejvíce vadí, že většina společnosti dělá, že se jich to netýká.  Lidi se zdravotním postižením jsou pro ně neviditelní. Někdy si spíš myslím, že je ani vidět nechtějí.

Co by bylo potřeba změnit?
Jednou z nejdůležitějších lidských vlastností je schopnost komunikace, proto chceme přitáhnout pozornost lidí se zájmem o tuto problematiku a vyprovokovat celospolečenskou diskuzi. Hendikep je součástí společnosti a není nutné, aby se tito lidé cítili být na okraji společnosti, jako tomu bylo kdysi. Chceme vytvořit tlak na příslušná státní zařízení. Tito lidé si zaslouží pomoc a podmínky pro normální žití. Rvou se se životem a posunují hranice bytí, kam až je to možné – viz. příběh naší překrásné Srdcerváčky Kačky nebo našeho Srdcerváče Luboše, což je náš český Stephen Hawking.
Současně chceme zacílit i na propojení hendikepovaných studentů s námi a společně nacházet zajímavá zaměstnání a budoucí profesní dráhy. Proto bychom i rádi navázali spolupráci se studijními poradci na všech vysokých školách.

Mění se situace k lepšímu?
Mění se pomalu, ale jistě. My v NFOZP se snažíme dělat osvětu a jsme rádi, že můžeme tvrdit, že se nám to daří.

Nosíte si práci domů?
Já jakožto manažerka sociálních sítí pracuji převážně z domova. Vlastně odkudkoliv to jde. Na Facebook a Instagram se dostanete všude. Občas se zastavím v kanceláři a jednou týdně máme společnou poradu, kde musí být všichni zaměstnanci, protože pracujeme jako tým.

Jak se dá skloubit rodinný život s takovouto prací? Jaký názor má na vaší práci rodina?
Dá. Nemůžu mluvit za všechny kolegy, sama za sebe však mohu tvrdit, že jsem pyšná na svou práci a stejně tak i moje rodina.

Máte při práci čas i na koníčky? Na jaké?
Naštěstí mohu tvrdit, že tato práce je i mým koníčkem. Mimo jiné jsem se ale naučila plést, věnuji se fotografování, ve kterém jsem vyhrála i celostátní soutěž. Ráda také upeču něco sladkého, zajímám se o vědu a techniku, takže mám blízko ke své práci se sociálními sítěmi. Když se naskytne času více, vezmu plavky a ručník a jdu plavat.

Děkujeme Aničce za rozhovor.