Anabell na talíři

„Musím zhubnout, jinak jsem úplně nemožná.“ „Dnes už nesmím sníst ani sousto.“ „Zase jsem to nezvládla a přejedla jsem se.“ Takové a podobné myšlenky se honí hlavou jedinců, kteří se potýkají s poruchani příjmu potravy.

„Musím zhubnout, jinak jsem úplně nemožná.“ „Dnes už nesmím sníst ani sousto.“ „Zase jsem to nezvládla a přejedla jsem se.“  Takové a podobné myšlenky se honí hlavou jedinců, kteří se potýkají s poruchani příjmu potravy. Je to velmi těžký boj, aby v něm člověk mohl uspět, potřebuje podat pomocnou ruku. Touto pomocnou rukou je Centrum Anabell. 21. 6. 2017 se v tomto Centru konal den otevřecných dveří, který nabízel jedinečnou příležitost nahlédnout Anabell pod pokličku.

Poruchy příjmu potravy není jen držení různých drastických diet

Drastické diety a hladovky jsou jedním (nikoliv však jediným) z projevů poruch příjmu potravy. Poruchy příjmu potravy je skupina onemocnění zahrnující mentální anorexii, mentální bulimii a záchvatovité přejídání. Mezi jejich charakteristické znaky kromě drastických diet patří kritický pohled na svoji postavu, změny chování, nekontrovatelné přejídání se, vyvolávání zvracemí, užívání diuretik, projímadel a nadměrně intenzivní cvičení.

Mentální anorexie sice postihuje zejména dívky a mladé ženy, jejími oběťmi však mohou být lidé bez rozdílu věku i pohlaví. Přehnaný strach z tloušťky, hladovění, nadměrné cvičení, neustálé počítání kalorií a sledování čísla na váze – to jsou typické projevy tohoto onemocnění, které může stát své nositele život.

Jedinci trpící mentální bulimií mají doslova hrůzu z tloušťky a přibérání na váze a drží různé přísné diety. U nich se však období drastických diet střídá s obdobím záchvatovitého přejídání, při kterém spořáají neuvěřitelné množství jídla. Jejich život je neustálý kolběh mezi neovladatelným přejídáním, následným vyvoáváním zvracení a držením drastických diet. Tento způsib života s sebou přináší četné zdravotní komplikace, deprese a výčitky, že se opět nedokázali ovládnout a přejedli se.

Jídlo není nepřítel

Při vstupu do Centra Anabell mě upoutal pohled na stůl s talířem, na kterém byl donuts a další sladkosti.  Nemohla jsem se ubránit dojmu, že talíř s těmito sladkostmi je symbolem toho, že i tyto potraviny mají své místo v našem jídelníčku. Nemají však tvořit jeho větší část, to by našemu zdraví neprospělo. V menším množství si je však lze občas dopřát bez výčitek. Jídlo by nikdy nemělo být zdrojem výčítek, ani zdrojem strachu. Musíme jíst, aby naše tělo mohlo správně fungovat.

Centrum Anabell – místo, kde najdou lidé s poruchami příjmu potravy pomoc

Centrum Anabell je místo, kde najdou pomoc lidé s poruchami příjmu potravy. Do Centra Anabell je přivede uvědomění si svého onemocnění i skutečnosti, že potřebují pomoc. „Léčba poruch příjmu potravy je dlouhodobá a není nijak jednoduchá, recidivy onemocnění nejsou žádnou výjimkou,“ sdělila mi vedoucí pražské pobočky Centra Anabell, Mgr. Alžběta Klímová. Zajímalo mě, zda je pravda, že mentální anorexie postihuje i obézní jedince. Využila jsem možnosti se jí na to zeptat.

„Poruchy přijmu potravy jsou psychikcká onemocnění, která mohou postihnout kohokoliv, tedy i obézní jedince. Těmto lidem je velice obtížné pomoci. Zakusili totiž na vlastní kůži potíže, které s sebou obezita přináší a strach z ní je u nich mnohem větší než u lidí, kteří ji nikdy nepoznali.“  Mentální anorexie a obezita jsou dva naprosté protiklady, jak se tedy může dostat obézní člověk do zajetí mentální anorexie? „Obézní člověk chce zhubnout, a to je správné, jenže někdy se stává, že neví, kdy má přestat. Pořád a to i po dosažení normální tělesné hmotnosti si myslí, že by měl zhubnout. Vede ho k tomu strach z obeztiy. Tento strach ho přivede k vyhublosti.“

Mentální anorexie bývá spojená se zkresleným vnímáním své postavy. Nechápala jsem, jak je možné, že se někdo vidí obézní, avšak ve skutečnosti má podváhu. „Nezapomeňte, že mentální anorexie je psychické oneomocění. Nemocní vidí svým zrakem správně, že jsou hubení, jejich mozek však tuto informaci zpracuje naprosto jinak. Právě díky tomu vnímají svoji postavu zkresleně,“ vysvětlila mi Mgr, Alžběta Klímová. Zeptala jsem se jí, zda nemocní vždy vnímají svoji postavu zkresleně. „Ne vždy, často však ano. Někteří lidé, kteří u nás hledali pomoc, trpěli mentální anorexií, měli doslova hrůzu z obezity a přitom neměli zkreslené vnímání vlastního těla.“

 

Chtěla jsem vědět, co přiměje člověka, že najednou začne mít hrůzu z tloušťky a začne své tělo trýznit hladověním a nadměrným cvičením. „Spouštěčů je mnoho. Hodně k tomu přispívá kult štíhlosti. Při pohledu na krásná, štíhlá těla modelek, mnohé dívky a ženy zatouží vypadat jako ony. Začnou držet růuné drastické diety, nadměrně cvičit, toto počínaní je přivede k mentální anorexii. Dalším spouštěčem může být nějaké psychícké trauma nebo přílišné omezení možností volby. Když například mají mladí lidé určeni od svých rodičů, kde mají studovat i jak mají trávit svůj volný čas, tak jediné, co mohou kontolovat, je příjem potravy.“ 

Mentální anorektici ustavičně a dobrovoně trpí hlady. Jak dokáží snést bolest, kterou působí hlad? „Tito lidé necítí bolest hladu, hlad je pro ně naopak příjemný pocit. Nemůžete brát tyto lidi podle sebe, všem lidem, kteří netrpí mentální anorexií, způsobuje hlad bolest, která je donutí se najíst. Nezapomeňte, že mentální anorexie je psychické onemocnění. Díky tomu mozek lidí, které toto onemocnění postihne, pracuje jinak a proto je možné, že hlad pro ně není utrpením, ale vyhledávaným potěšením,“ vysvětlila mi vedoucí pražské pobočky Centra Anabell.

Mentální anorexie i mentální bulimie sice mají některé věci společné, přesto jsou naprosto odlišné. Využila jsem proto možnosti se zeptat, zda může bulimička onemocnět mentální anoraexií a naopak. „Samozřejmě, že může. A nejen může, často se to dokonce stává. Tato dvě onemocnění se totiž vzájemně prolínají. Mentální anorektici si odpírají jídlo, jejich tělo se však brání hladovění, k tomu ho vede pud sebezáchovy. Právě pud sebezáchovy je donutí se najíst a jelikož je jejich tělo vyhladovělé, snědí během krátké doby obrovské porce jídla. Následují výčitky, zvracení a hladovění.“

O práci nutriční terpautky v Centru Anabell

Ing. Tereza Bočková, nutriční terapeutka Centra Anabell mi prozradila, jak pracuje s lidmi s poruchami přijmu potravy. „Těmto lidem je třeba vysvětlit, že naše tělo potřebuje jídlo, že kromě vitamínů, minerálních láttek, vlákniny a dalších potřebých látek jsou pro něho nezbytné sacharidy a tuky, tedy látky bohaté na kalorie. Vysvětluji těmto lidem, jakou funkci v našem těle plní sachatidy, tuky. Díky tomu si uvědomí, že bez dostatku těchto látek se jejich tělo neobejde. Hovořím s nimi o všech složkách, které obsahuje jídlo, vysvětluji jim jejich vliv na naše tělo.

Postupně po dohodě s nimi jim doporučuji zařadit do jídelníčku další potraviny. Rovněž se řídím jejich chutěmi. Jídlo by jim mělo dodat nejen potřebné látly pro jejich tělo, mělo by jim také chutnat.“

Tito lidé se musí naučit, jak si mají správně sestavit jídelníček, je tedy potřeba jim dát do ruky vzorový jídelníček, který jim poslouží jako návod. „Jídelníčky sestavuji jen výjimečně, většinou je to k ničemu. Tito lidé by je stejně nebyli schopni dodržet. Jak si mají srpávně sestavit jídelníček je učím tím, že si spolu povídáme o jídle a že jim vysvětluji, proč jejich tělo pořebuje jednotlivé složky, obdažené v jídle. Jídelníček sestavujeme společně během povídání si o jídle.“

Poděkovala jsem nutřiční teraputce Ing. Tereze Bočkové i vedoucí pražské pobočky Centra Anabell Mgr. Alžbětě Klímové za jejich čas,.který mi věnovaly. Prohlédla jsem si ceny tomboly i oblečení, které věnovaly příznivkyně Centra Anabell, herečky Zuzana Šulajová, Marika Šoposká, Jana Plodková a patronka Anabell Vlastina Kounická Svátková. Oblečení sloužilo návštěvníkům k možnosti zpestřit si šatník a současně přispět na činnost Centra Anabell.

Více informací o Centru Anabell a jeho činnosti je možné najít na webových stránkách http://www.anabell.cz/.

Autorka: Evžena Janovská